Věra a Vlastimil Lejskovi – klavírní duo evropského významu
Seznámili se při studiu na konzervatoři. Paní Věra se smíchem vzpomíná, že už na první schůzku si její budoucí manžel přinesl noty, snad aby mohli už od počátku pilně pracovat na umělecké kariéře. Záhy začali spolupracovat i s Československým rozhlasem v Olomouci a s dirigentem Milošem Konvalinkou.
Během 60. a 70. let 20. století tu vznikly více než čtyři desítky jejich nahrávek. Mezi nimi i Skotská balada významného anglického skladatele Benjamina Brittena. V Olomouci byla v československé premiéře provedena za účasti autora v roce 1964.
Studiová nahrávka z roku 1963 se dochovala v rozhlasové fonotéce, Moravskou filharmonii Olomouc na ní dirigoval Miloš Konvalinka. S ním se manželé brzo spřátelili a trávili čas nejen při práci ve studiu, ale také při společných dovolených na chatě na Ochoze a později na Revízu, jezdili k Blatenskému jezeru i k Balatonu.
K mistrovským kouskům dua Lejskových patřila také provedení Sonáty pro dva klavíry, bicí a orchestr Bély Bartóka, kde tehdy na bicí hrál i dnes světově známý dirigent Zdeněk Mácal, který v letech 1963 až 1967 působil v Moravské filharmonii Olomouc.
Hráli i další Bartókovy skladby a jejich interpretaci si pochvaloval také francouzský skladatel Darius Milhaud, s nímž si poté vyměnili množství dopisů. Setkali se při jeho návštěvě Prahy. Paní Věra vzpomíná i na to, jak Milhaud trval na tom, aby na gramofonové nahrávce Supraphonu hráli jeho skladby právě Lejskovi a také na návštěvu u něj v Paříži. Toto přátelství mělo vlastně také impuls v olomouckém rozhlase. Vzniklo na základě zdejší nahrávky, kterou následně odeslali Milhaudovi. Ten prý odpověděl, že je to nejlepší interpretace, kterou dosud slyšel.
V roce 1978 založili manželé Lejskovi spolu s ředitelem Lidové školy umění Aloisem Složilem Mezinárodní Schubertovu soutěž pro klavírní dua v Jeseníku, která se koná dodnes.
Jak nám paní Věra prozradila, její muž byl zastáncem pravidla, že každý – i dvoučlenný soubor musí mít vedoucího. Tím uměleckým byl prý on. A jeho žena si zase vzala na starost administrativní záležitosti, a hlavně si zapisovala poznámky. A tak si dnes můžeme přečíst poutavou knížku s názvem Jak jsme hráli Bartóka, kde jsou dopodrobna vylíčeny peripetie, které každé provedení provázely. Napsala také řadu fejetonů, povídek a dalších drobných literárních útvarů, z nichž čiší její moudrost, šarm a humor. Několik z nich bylo zpracováno nejen v brněnském, ale i v olomouckém rozhlase.
Když jsme paní Lejskovou navštívili v její brněnské vile, kde žije po smrti manžela jen se synem, čekalo nás srdečné přivítání a krásné povídání v hudebním salonu se dvěma klavíry. Řeč byla nejen o vzpomínkách na umělecký život, ale i o vztahu k Olomouci a hlavně k Rejvízu, kde má paní Věra už čtrnáct let trvalé bydliště.
Ukázky z rozhovoru i archivních nahrávek si můžete poslechnout v cyklu Hlásí se Olomouc v pravidelném čase v neděli 25. května ve 14:30 hodin.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
