Horský les i klima bývalého dolu ve Zlatých Horách pomáhá dětem dýchat

1. prosinec 2015

Kdysi bylo sanatorium ve Zlatých Horách mondénní lázeňskou léčebnou, dnes slouží zejména dětem. Ty sem jezdí za léčbou respiračních onemocnění hlavně z Ostravska, ale i dalších průmyslových oblastí celé republiky.

Vznik vodoléčebného sanatoria moderního typu ve Zlatých Horách je spojen s příchodem pražského lékaře dr. Karla Anjela, který za pomoci rodiny své manželky vybudoval a v roce 1881 otevřel první lázeňský dům.

Rodinné prostředí zde například umožňovalo volný pohyb dámám bez doprovodu, což nebylo v té době běžné. I díky tomu sem začala dojíždět smetánka z celé monarchie a už velmi brzy se zde léčily i známé osobnosti. V roce 1887 tu například pobýval skladatel Leoš Janáček, který zde prý složil část své první opery Šárka.

Téhož roku však doktor Karel Anjel umírá a novým majitelem se o dva roky později stává vídeňský rodák dr. Ludwig Schweinburg, který okamžitě začal s přestavbou a rozšířením sanatoria. Už v roce 1890 byla dostavěna nová budova s vanovou částí, dvěma sály a tělocvičnou s moderními rehabilitačními zařízeními.

Ve stylu německé renesance byl postaven v roce 1894 tzv. Herminin dvůr. V roce 1898 pak byla vybudována velká jídelna, čítárna a 150 metrů dlouhá a 6 metrů široká chodba, která spojovala všechny lázeňské budovy a sloužila za nepříznivého počasí jako promenáda. Plány přestavby navrhl vídeňský architekt Oskar Marmoret. Po poslední přestavbě průčelí v roce 1900 mělo sanatorium 170 pokojů pro 220 pacientů.

Budova sanatoria je ozdobou Zlatých Hor

Kromě anémie, skrofulózy, revmatismu a dny se zde léčila také celková tělesná a psychická slabost. Rodinný charakter ústavu však zůstal zachován. To, že dr. Ludwig Schweinburg byl židovského původu, sem lákalo movitou klientelu židovských kruhů z Rakouska i z Německa.

Hledali zde hlavně tolerantnější prostředí, které jim provoz ústavu zajišťoval. Snad i proto se právě zde v letech 1905 a 1906 léčil spisovatel Franz Kafka. Z jeho korespondence s přítelem Maxem Brodem víme, že patrně právě zde prožil jako mladík svou osudovou lásku k nám bohužel neznámé, patrně zralé ženě.

Těsně před válkou majitel sanatoria uprchl před nacisty do ciziny a ústav následně zabrala německá branná moc. Po roce 1945 bylo sanatorium využíváno nejprve československou armádou a od roku 1947 ho převzalo ministerstvo zdravotnictví, které zde po rozsáhlé rekonstrukci zřídilo v roce 1950 dětskou léčebnu, která sloužila léčbě děti postižených válečnými útrapami. V následujících desetiletích je vystřídali malí pacienti s nemocemi dýchacích cest a alergiemi dýchacího ústrojí.

Chodby, které kdysi sloužily jako promenády za nepříznivého počasí, dnes zdobí sochy z řezbářského setkání

Jim slouží odborný léčebný ústav i dnes. Kromě příhodného prostředí na úpatí Příčného vrchu přibyla v 90. letech k léčebným metodám také speleoterapie. Část štol zrušených dolů byla uzpůsobena k pobytu nemocných dětí. Stálá teplota vzduchu a téměř stoprocentní vlhkost podzemí působí příznivě na jejich organismus. Podzemní prostory jsou navíc tak obrovské, že ani pobyty pacientů jejich blahodárné klima nemění.

Kromě podzemních prostor však slouží malým pacientům i zrekonstruované historické prostory sanatoria. Nejvíce malých pacientů zde dnes tráví pobyty i s doprovodem rodičů. I ti jsou velmi spokojeni s rodinným a klidovým prostředím.

Děti si pobyt v podzemí vyloženě užívají

Jak potvrzuje ředitel léčebny Dr. Vladimír Svozil, hodně zde dbají nejen na inhalace a léky, ale hlavně na zdravý pohyb. A to nejen v přilehlém parku či v tělocvičně, ale v letních měsících i v bazénech, které zde jsou k dispozici, nebo v prostorách speleoterapie. Právě tím se česká speleoterapie liší od zahraničních metod, kde děti v podzemí většinou jen leží či sedí.

O prospěšnosti zdejších metod svědčí zkušenosti, že po opakovaných léčebných pobytech často děti úplně ztrácí příznaky původního onemocnění. „Navíc se zde doprovod dětí učí, jak se má s dětmi pracovat, aby jejich léčba probíhala co nejúčinněji,“ uzavírá vedoucí lékař.

V prostorách speleoterapie je i hřiště
autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.