Horský les i klima bývalého dolu ve Zlatých Horách pomáhá dětem dýchat
Kdysi bylo sanatorium ve Zlatých Horách mondénní lázeňskou léčebnou, dnes slouží zejména dětem. Ty sem jezdí za léčbou respiračních onemocnění hlavně z Ostravska, ale i dalších průmyslových oblastí celé republiky.
Vznik vodoléčebného sanatoria moderního typu ve Zlatých Horách je spojen s příchodem pražského lékaře dr. Karla Anjela, který za pomoci rodiny své manželky vybudoval a v roce 1881 otevřel první lázeňský dům.
Rodinné prostředí zde například umožňovalo volný pohyb dámám bez doprovodu, což nebylo v té době běžné. I díky tomu sem začala dojíždět smetánka z celé monarchie a už velmi brzy se zde léčily i známé osobnosti. V roce 1887 tu například pobýval skladatel Leoš Janáček, který zde prý složil část své první opery Šárka.
Téhož roku však doktor Karel Anjel umírá a novým majitelem se o dva roky později stává vídeňský rodák dr. Ludwig Schweinburg, který okamžitě začal s přestavbou a rozšířením sanatoria. Už v roce 1890 byla dostavěna nová budova s vanovou částí, dvěma sály a tělocvičnou s moderními rehabilitačními zařízeními.
Ve stylu německé renesance byl postaven v roce 1894 tzv. Herminin dvůr. V roce 1898 pak byla vybudována velká jídelna, čítárna a 150 metrů dlouhá a 6 metrů široká chodba, která spojovala všechny lázeňské budovy a sloužila za nepříznivého počasí jako promenáda. Plány přestavby navrhl vídeňský architekt Oskar Marmoret. Po poslední přestavbě průčelí v roce 1900 mělo sanatorium 170 pokojů pro 220 pacientů.
Kromě anémie, skrofulózy, revmatismu a dny se zde léčila také celková tělesná a psychická slabost. Rodinný charakter ústavu však zůstal zachován. To, že dr. Ludwig Schweinburg byl židovského původu, sem lákalo movitou klientelu židovských kruhů z Rakouska i z Německa.
Hledali zde hlavně tolerantnější prostředí, které jim provoz ústavu zajišťoval. Snad i proto se právě zde v letech 1905 a 1906 léčil spisovatel Franz Kafka. Z jeho korespondence s přítelem Maxem Brodem víme, že patrně právě zde prožil jako mladík svou osudovou lásku k nám bohužel neznámé, patrně zralé ženě.
Těsně před válkou majitel sanatoria uprchl před nacisty do ciziny a ústav následně zabrala německá branná moc. Po roce 1945 bylo sanatorium využíváno nejprve československou armádou a od roku 1947 ho převzalo ministerstvo zdravotnictví, které zde po rozsáhlé rekonstrukci zřídilo v roce 1950 dětskou léčebnu, která sloužila léčbě děti postižených válečnými útrapami. V následujících desetiletích je vystřídali malí pacienti s nemocemi dýchacích cest a alergiemi dýchacího ústrojí.
Jim slouží odborný léčebný ústav i dnes. Kromě příhodného prostředí na úpatí Příčného vrchu přibyla v 90. letech k léčebným metodám také speleoterapie. Část štol zrušených dolů byla uzpůsobena k pobytu nemocných dětí. Stálá teplota vzduchu a téměř stoprocentní vlhkost podzemí působí příznivě na jejich organismus. Podzemní prostory jsou navíc tak obrovské, že ani pobyty pacientů jejich blahodárné klima nemění.
Kromě podzemních prostor však slouží malým pacientům i zrekonstruované historické prostory sanatoria. Nejvíce malých pacientů zde dnes tráví pobyty i s doprovodem rodičů. I ti jsou velmi spokojeni s rodinným a klidovým prostředím.
Jak potvrzuje ředitel léčebny Dr. Vladimír Svozil, hodně zde dbají nejen na inhalace a léky, ale hlavně na zdravý pohyb. A to nejen v přilehlém parku či v tělocvičně, ale v letních měsících i v bazénech, které zde jsou k dispozici, nebo v prostorách speleoterapie. Právě tím se česká speleoterapie liší od zahraničních metod, kde děti v podzemí většinou jen leží či sedí.
O prospěšnosti zdejších metod svědčí zkušenosti, že po opakovaných léčebných pobytech často děti úplně ztrácí příznaky původního onemocnění. „Navíc se zde doprovod dětí učí, jak se má s dětmi pracovat, aby jejich léčba probíhala co nejúčinněji,“ uzavírá vedoucí lékař.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.