Barokní skvost světovým unikátem
Ke klenotům Kroměříže, města, na jehož podobě a životě se významně podíleli olomoučtí biskupové a arcibiskupové, patří Květná zahrada. Ta je dnes spolu s Podzámeckou zahradou a arcibiskupským zámkem zapsaná na seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. V sedmnáctém století ji vybudoval velký milovník a sběratel umění biskup Karel II. z Lichtesteinu-Castelcornu.
Na rozdíl od Podzámecké zahrady, která se díky zásahům dalších biskupů výrazně měnila, aby odrážela dobový vkus a filozofii a mohla je patřičně reprezentovat, Květná zahrada začala brzy plnit funkci hospodářskou. To do značné míry napomohlo k zachování její původní podoby, i když řada detailů její kompozice zmizela. Od padesátých let dvacátého století dochází k její postupné obnově. Poslední fáze probíhala v letech 2012 – 2014. K vytvoření co nevěrnějšího obrazu zahrady v době jejího vzniku v sedmnáctém století napomohl archeologický výzkum i dobové rytiny, které nechal její zakladatel pořídit.
Zahrada o rozměrech čtyři sta osmdesát pět krát tři sta metrů je obehnána zdí. Původně se dovnitř vstupovalo portálem v dvě stě čtyřicet čtyři metry dlouhé kolonádě. Nápis nad portálem říká: „Vstup, hoste, a je-li ti libo, spatři zde obtížnou proměnu bažinaté a nepěstěné půdy. Šťasten se potěš panenskými plody zahrady, kterou zbudoval desetiletým úsilím a nemalými náklady pro tebe, sebe i ty budoucí Karel kníže z Lichtesteinu, biskup olomoucký, 1675.“ Uvnitř Kolonády se nachází čtyřiačtyřicet soch odkazujících k antice. Na výzdobě zahrady se podílel významný sochař Michael Mandík, který mimo jiné vytvářel i sochy pro olomoucké barokní kašny. Točitým schodištěm po straně kolonády stoupáme na střechu, odkud máme rozhled do části zvané květince.
V centru stojí osmiboký pavilon zvaný Rotunda, původně Lusthaus, postavený podle návrhu jednoho z architektů zahrady Giovanniho Pietra Tencally. Ten je podepsaný pod řadou významných staveb na Moravě (připomeňme chrám Panny Marie Sněžné a Klášter Hradisko v Olomouci). Plochu pod Kolonádou, členěnou živými ploty do trojúhelníků, zdobí ornamenty vyplněné barevnými koberci květin. Geometrické členění je původní, podoba ornamentů je však dílem architekta Pavla Janáka, který prostor upravoval v padesátých letech minulého století.
„Habr, z něhož jsou živé ploty vysazeny, je teď trochu ježatý, protože právě vyrašil, za ním se krčí tisové koule, které dodávají prostoru plasticitu a zajímavost. Ornamenty zdobí šedesát tisíc letniček. Opodál stojí mohutný liliovník tulipánokvětý obsypaný žlutými květy podobnými tulipánům, který zde byl vysazen pravděpodobně v druhé polovině devatenáctého století,“ říká naše průvodkyně, ředitelka Metodického centra zahradní kultury, Lenka Křesadlová.
Z padesátých let, kdy vznikal tento tzv. Janákův parter, pochází kuriózní součást jedné ze dvou fontán umístěných symetricky v prostoru. Tyto fontány se v historii stěhovaly do Podzámecké zahrady a zpět, a přitom došlo k jejich poškození. Při rekonstrukci pak musely být na fontáně Tritónů nahrazeny chybějící sochy faunů sochami žen a mužů - alegoriemi ideově v duchu socialistického realismu. Vidíme muže s klikovou hřídelí symbolizujícího sílu a ženu s izolátorem a blesky představující elektřinu.
Vstupujeme do Rotundy, a na stropě spatříme barevnou výmalbu osmi výjevů z Ovidiových Proměn. Uprostřed prostoru visí na pětadvacet metrů dlouhém lanku koule s hrotem, která do jemného písku kreslí obrazec dokazující, že země se otáčí. „Foucaultovo kyvadlo je tu umístěno od počátku dvacátého století díky pokrokovému gymnazijnímu profesorovi Františku Nábělkovi, který kyvadlo viděl v Paříži a inicioval jeho instalaci tady v Rotundě. Centrální prostor osmiboké stavby doplňují čtyři jeskyně a čtyři kamínkové místnosti s původní výzdobou z doby biskupa Karla. V té době tu fungovaly, podobně jako na jiných místech v zahradě, fontány a vodní hříčky, které pro pobavení návštěvníky zmáčely vodou. Vodní stroj v Rotundě byl odstraněn při přestavbě arcibiskupem Kohnem na konci devatenáctého století,“ říká Lenka Křesadlová.
Protiváhu Květince tvoří Štěpnice, kde se dnes snaží obnovit ovocné sady. Zajdeme i na místo, kde prozkoumáme květiny nejen zrakem, ale také čichem, hmatem a některé z bylin také ochutnáme. Navštívíme Holandskou a Pomerančovou zahradu. Prohlédneme si takzvaný Pstruží rybník s vodotryskem, bludiště, Jahodové kopečky a naprostý unikát, kterým je kopeček, v jehož útrobách žijí králíci. Ten byl zrekonstruován podle zmíněných barokních rytin a poznatků archeologů. V rohu zahrady se nachází na ostrůvku obklopeném vodou ptáčnice, v níž dnes vidíme pestrobarevnou drůbež.
Více v pořadu Přímo z místa, který si můžete přehrát v úvodu článku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
