Červená Lhota byla sídlem dávných zemanů
Červená Lhota je dnes osadou nedaleké Bílé Lhoty. Leží na svazích Bouzovské vrchoviny směřujících do roviny kolem řeky Moravy nedaleko hranic šumperského a olomouckého okresu a rozhodně za sebou má zajímavou historii spojenou se zemanskou tvrzí, která zde stávala.
V oblouku cesty se zde na malém prostoru rozkládají tři vesnice, Bílá Lhota, Hrabí a Červená Lhota. Připočteme-li k nim ještě osady Trpín a samotu Kozílek, je to poměrně hustá koncentrace vesniček, které mívaly v minulosti hodně společného. Červená Lhota se do letopisů zapsala poprvé v roce 1407, kdy na zdejší tvrzi sídlili bratři Vítek a Zdislav ze Lhoty, v listinách upřesněné slovy - zvané Czervena.
Po těchto prvních známých majitelích, patrně z řad drobných zemanů, držel ves v letech 1408-16 Petr Stupec. Na konci 15. století byl majitelem obce Jiří ze Lhoty, jenž měl podíly také na Řimicích a Hrabí. V tomto období je tvrz uváděna jako pustá a jako takovou ji i s obcí kupují v roce 1502 Albrecht a Rohovlád z Bukůvky.
V majetku rodu Bukůvků, kteří drželi na Moravě i další statky, zůstává osada poměrně dlouho. Za jejich panování se zdejší tvrz dočkala i stavby pivovaru. Zemské desky v roce 1586 uvádějí, že zde „byl zde pivovar s pánví, káděmi a s jinými náčením pivovarným“. Zajímavé je, že se odsud vozilo pivo až do vesnic poblíž poměrně vzdáleného Šumperka. Díky nelibosti šumperských měšťanů se nám o tom zachovaly zprávy dodnes.
Panství v majetku Bukůvků z Bukůvky přečkává třicetiletou válku, až jej v roce 1695 Albrecht z Bukůvky se synem Zikmundem prodal spolu s částí Bouzova a dalším zbožím za 48 400 zlatých Františkovi, hraběti z Hodic. Příslušník starého moravského rodu z Vysočiny si však červenolhotského panství mnoho neužil. Už o rok později uzavřel smlouvu o prodeji celého bouzovského panství i s nově včleněným dominiem Červená Lhota s velmistrem řádu německých rytířů Františkem Ludvíkem z Pfalz-Neuburgu.
Dále už je Červená Lhota nedílnou součástí bouzovského panství. Tvrz přestala sloužit ke správním účelům a byla přebudována na hospodářský objekt. Přesto její torzo najdeme v obci dodnes. V místech bývalé sýpky pozdějšího bouzovského velkostatku, v domě č. 5, se dochovaly opěrné pilíře. Při průzkumu zde byla objevena torza někdejšího ostění, zbytky gotických kachlů a také část nápisu z doby počátků stavby.
Obec však žila dále. V roce 1790 zde žilo 174 občanů a obec tvořilo 32 domů. Po zániku patrimoniálního zřízení se obec stala součástí litovelského okresu, ale samostatnosti se nedočkala. Do roku 1919 byla součástí Hrabí. Samostatné správy si užila jen do roku 1960, kdy se stala částí Řimic. Spolu s nimi pak připadla do územního celku spravovaného z Bílé Lhoty. Obec není nijak velká a také památek se zde moc nezachovalo. Kromě již zmíněného torza tvrze jsou v obci k vidění tři kříže z dvacátých let 19. století a malá kaple na návsi vybudovaná kolem roku 1850.
Obcí se dá vystoupat z roviny kolem Moravy na kole do prvních vrcholů Bouzovské vrchoviny, odkud je krásný výhled do kraje ohraničeného panoramatem Jeseníků. Stojí za to ji navštívit, protože působí starosvětským dojmem a posune člověka alespoň zdánlivě z tepotu uspěchané současnosti do dávnějších časů idylického moravského venkova. Byť realita je samozřejmě úplně jiná.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
