Cesta do zázemí vysílače na Pradědu pozve i na nejvyšší místo Česka

Praděd udivoval svou mohutností už od středověku. Byla to hora bájná, opředená mnoha legendami. První věž zde vystavěli již na počátku 20. století, ale na konci 50. let kvůli nedostatečné údržbě spadla.

Když se začalo poprvé uvažovat o šíření rozhlasového a televizního signálu z nejvyšší moravské hory, sloužila k umístění antén nejprve provizorní dřevěná věž. A tak se začalo urychleně zvažovat vystavění nového vysílače. Na konci 60. let dostal projet vysílací věže na Pradědu na stůl architekt Jan Liška. V té době bylo zvykem podobná zařízení stavět jako ocelové příhradové stožáry, které však byly pro techniky v případě poruchy doslova nebezpečné. I proto se architekt Liška nechal inspirovat vysílačem na Ještědu.

Vyprojektoval betonový tubus s prstencem pro antény, do nějž umístil i vyhlídkovou plošinu. Tubus spočíval na základně, ze které vybíhala tři křídla respektující tři horské hřebeny vybíhající z Pradědu. V objektu vysílače se podařilo umístit jak potřebné zázemí pro vysílač a jeho pracovníky, tak i restauraci.

Obrázek z projektu vysílače od architekta Jana Lišky|foto: Miroslav Kobza

Technické zázemí vysílače je rovněž nesmírně zajímavé. Kromě zázemí pro zaměstnance, technických a údržbových prostor, skrývají podesty také energetické centrum. Mimo transformátorů je jeho součástí i dvojice záložních dieselagregátů. Vytápění celé věže zajišťují elektrokotle napojené na dvě obrovské akumulační nádrže.

Samotné zázemí pro vysílání je umístěno v prstenci, který je umístěn nad podestami. Z vysílače je dnes šířeno 16 televizních stanic vysílaných ve třech multiplexech a osm rozhlasových stanic šířených v pásmu VKV. Kromě toho jsou zde také zařízení pro datové služby, zařízení mobilních operátorů a také anténní systémy pro tato zařízení.

Přř vstupu do těchto prostor většinu návštěvníků překvapí množství volného místa. Původně byla zařízení mnohem větší, po digitalizaci televizního vysílání, ale také vlivem miniaturizace elektroniky jsou dnes zařízení mnohem kompaktnější. Tak například vysílač televizního multiplexu není větší než šatní skříň a rozhlasový vysílač je o něco větší než prádelník.

Nejpozoruhodnější součástí vysílače je samotná věž. Ta je tvořena zčásti betonovým tubusem, na nějž navazuje ocelový nástavec a poslední část věže je tvořena tubusem z laminátu. Do výšky 73 metrů se může podívat každý návštěvník. Uzavřená vyhlídková plošina je zde přístupná veřejnosti a je to nejvýše položené vyhlídkové místo u nás. Pozorný návštěvník si všimne, že pod vyhlídkovým kotoučem je ještě jedna sada oken, která prozrazují další vyhlídku. Ta je využívána pro některé antény a převaděč pro své vysílačky zde má například i Horská služba Jeseníky.

Unikátní fotka ze stavby vysílače|foto: archiv Českých radiokomunikací a.s.

Do obou pater zaveze obsluhu i návštěvníky výtah. Ty jsou ve věži dva a jejich rychlost je úctyhodná. Zajímavé je, že v případě poruchy se dá z jednoho výtahu přestoupit do druhého. Kromě toho vede tubusem věže ještě nouzové schodiště.

Nad vyhlídkami končí betonová část věže strojovnou výtahu. Dál už se musí v ocelové části věže po žebřících. Na tubusu jsou dvě plošiny. Ta nižší se nachází přibližně ve výšce vysílacích antén rozhlasových stanic. Ty jsou běžně viditelné na tubusu vysílače a šíří svůj signál skutečně daleko. Není výjimkou, že vysílání z Pradědu je bez problémů zachytitelné ve středních Čechách či na jižní Moravě.

Další cesta po žebřících pak vede až pod zmíněný laminátový tubus, kde je další otevřená plošina. Nachází se v nadmořské výšce 1613 metrů a je tedy nejvýše běžně přístupným místem v ČR. Výhled odsud je opravdu impozantní, za krásného počasí jsou k vidění Krkonoše, Českomoravská vysočina, Orlické hory, Beskydy a v dálce i Tatry. Nad tímto místem jsou ve zmíněném tubusu umístěny vysílací antény televize. Nástavec má výšku 25 metrů a technici sem vystupují jen jednou ročně, kdy je vysílání ve výluce. Kromě antén je v nástavci umístěn i regulátor kmitů, který za větrného počasí vyrovnává případné náklony věže.

Laminátový nástavec, v němž jsou televizní antény|foto: Miroslav Kobza

Věž vysílače na Pradědu je unikátní technické dílo postavené v drsných podmínkách jesenické přírody. Pohled do jeho zákulisí rozhodně stojí za to. Malou exkurzi nabídne také další díl našeho cyklu Přímo z místa.