Houbaření s mykologem je zážitkem, i když nerostou
Houbaření ve společnosti mykologa může být nevšedním zážitkem. I velmi tradiční houbaři přestanou vnímat, zda je houba jedlá či není a naopak si začínají všímat, čím je pozoruhodná, jak se liší od ostatních a v jakém biotopu žije.
I když houby moc nerostou, procházka parkem Michalov s mykologem Muzea Komenského v Přerově Jiřím Polčákem se odehrávala přesně v těchto intencích.
Houbaření je jednou z typických zálib obyvatel nejen Olomouckého kraje. V létě a na podzim vyrážejí do lesů tisíce milovníků hub.
Letošní rok s dlouhotrvajícím suchem však milovníkům hub udělal čáru přes rozpočet. Přestože by měla houbařská sezóna vrcholit, v lesích není mnohdy ani to pověstné „ň“.
A tak i vyhlášené houbařské lokality jsou najednou chudé dokonce i na houby, které mají význam právě pro mykology.
„Pokud letos někde zapršelo, mohlo se stát, že houby vyrazily dokonce i v nevšedním množství, jsou však oblasti, kde neroste nic. K těm patří například listnaté lesy v nižších polohách. Pokud chceme najít houby, musíme do horských lesů Jeseníků a Beskyd, kde něco málo roste, ale i tak je druhová skladba hub mnohem méně četná než v jiných letech,“ povzdychává si Jiří Polčák.
Nejinak je tomu i ve vyhlášené mykologické lokalitě, ke které patří přerovský park Michalov. Jeho systematický průzkum provádí přerovští mykologové již od roku 1997 a od té doby zde objevili přes 500 druhů hub.
Některé z nich jsou opravdu velmi vzácné. Například v letošním roce se zde podařilo objevit velmi vzácnou čirůvku osténkatou. Tato houba roste jen na několika málo stanovištích v Evropě a její výskyt v parku Michalov je jediným potvrzeným v České republice.
Bohužel, údržba parkové zeleně v posledních letech houbám příliš nesvědčí. Ničí nejen plodnice hub, ale do jisté míry i jejich podhoubí. Navíc tím, že se mění po desítky let ustálené podmínky na některých lokalitách, houby, které tam po léta rostly, prostě nevydrží a vymizí. Když se k tomu přidá extrémní sucho posledních dní, je jasné, že nálezy v parku nebudou příliš četné.
To se potvrdilo už po vstupu do Michalova. Místa, která by za jiných okolností byla plná hub, jsou dnes prázdná. Téměř jediné houby, které lze v současné době v parku spatřit jsou dřevokazné. Jednou z nich je jedna z největších hub, které u nás rostou. Jedná se o trstnatec obrovský, jehož trsy mohou dosáhnout hmotnosti až 50 kg. V Michalově roste na místě pokáceného buku, jehož kořeny jsou hlavním zdrojem živin pro tuto houbu.
Další houba, na kterou lze v parku narazit i v těchto dnech, je mechovka obecná. Tato bílá houba rostoucí na mechových polštářích je podle Jiřího Polčáka jakousi předzvěstí toho, že porostou hřibovité houby. Stejně jako trstnatec je i mechovka v zásadě jedlá, chuť obou druhů však není valná.
To platí i o muchomůrce šafránové, jejíž plodnice se tu a tam v parku také objevila.
Zatímco dříve jmenované houby rostou na zemi, další dva druhy, které se na krátké vycházce parkem podařilo objevit, sídlí přímo na kmenech stromů. Jednou z nich je nápadně žlutá houba nazývaná sýrovec žlutooranžový. Ta dokáže napadený strom po několika letech úplně zničit a tak není v parcích příliš vítána. Ve skutečnosti se však jedná o houbu, jejíž plodnice mohou být v mládí velmi chutné. Existuje však okruh lidí, kteří na ně mohou mít i alergickou reakci.
Jestliže sýrovec skutečně připomíná sýr, další houba, která roste na stromech michalovského parku, připomíná spíše maso. Pstřeň dubový má totiž plodnice tmavě červené barvy, které na řezu opravdu připomínají uzené. Jeho chuť je však mizerná a příliš se ke sběru nedoporučuje.
V samotném parku Michalov je sběr hub zakázán. Jinde však podle Jiřího Polčáka, pokud ještě včas zaprší, snad ještě houby porostou. „Je to otázka dostatku vláhy a také příhodných teplot. Nesmí po ránu mrznout,“ míní mykolog.
Jak ovšem hned dodává i pokud zaprší, nemohou houbaři očekávat, že druhý den začnou růst houby. Podle druhu hub a vydatnosti deště se teprve tak za sedm deset dní dá předpokládat, že by něco mohlo vyrůst. Příliš časný nástup houbařů n osvědčená místa je spíše škodlivý. „Houby, které jsou připravené růst, bývají zašlapány ještě před tím, než stačí vyrašit. Je nutné mít trpělivost,“ uzavírá odborník.
Nicméně i v těchto dnech se dá při šťastné shodě náhod a dobrém výběru terénu donést z lesa slušnou zásobu hub. Autor tohoto článku o minulém víkendu na Zábřežsku nasbíral asi tři kilogramy hřibů smrkových, klouzků, babek a bedel vysokých. Nicméně mimo místo nálezu už nebylo v lesích téměř nic.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
