Hřbitov v Nové Hradečné skrývá hroby legendárních duelantů i hrdinů odboje II. světové války

6. listopad 2017

Hřbitovy jsou někdy jako otevřená kniha, do níž se zapisují osudy obyvatel měst a obcí. Zatímco hřbitovy ve velkých městech bývají často pod dohledem historiků a památkářů, místa posledního odpočinku obyvatel menších vesnic často unikají pozornosti. Občas však skrývají nevšední svědky doby. To platí i o hřbitově v Nové Hradečné na Uničovsku, kde najdeme pomníky připomínající významné rodáky i účastníky legendárních událostí vesnic celého farního obvodu.

Počátky hřbitova v Nové Hradečné pravděpodobně souvisí se vznikem zdejší farnosti. Ten historikové kladou do 14. století, písemné zprávy jsou však o něco mladší. Z počátku 15. století patrně pochází misál, který zdejší farnost vlastní. Kromě nesporné duchovní hodnoty je jeho pozoruhodnost znásobena tím, že na okrajích knihy jsou dochované nejstarší zápisy z dějin farnosti a to včetně událostí světských.

Pozoruhodné je, že jsou zde mimo jiné zaznamenané zprávy o bitvě u Grünwaldu v roce 1410, kde polský král Vladislav II. porazil vojsko Řádu německých rytířů, ale jsou zde i zápisy o upálení mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského. Kromě toho je zde v roce 1453 uvedeno také jméno nejstaršího hradečanského kněze jménem Řehoř.

S nejstaršími dějinami farnosti souvisí i existence kostela

O jeho podobě, velikosti či zasvěcení bohužel nevíme téměř nic. Je jisté, že ve druhé polovině 16. století, kdy na úsovském panství vládl Albrecht Černohorský z Boskovic, byli z kostela vyhnání katoličtí kněží a chrám byl spravován luterány. To platilo až do roku 1601, kdy se katoličtí kněží do kostela vrací. Starý dřevěný kostel stával poněkud stranou od současného chrámu, spíše vlevo blíže k ohradní zdi. Traduje se, že dnes na jeho místě stojí na hřbitově umístěný náhrobek v podobě Anděla věčné blaženosti.

Dodnes se neví ani to, proč byl starý kostel nahrazen novým. Jednou variant je požár, historikové nevylučují ani to, že kostel prostě zchátral natolik, že bylo nutné vybudovat nový. Starý chrám obklopoval hřbitov, který sloužil všem obcím zdejší farnosti, tedy Hradci, Hradečné, Troubelicím, Libině, Lipince, Oskavě Mostkovu a Třemešku, později i Mladoňovu a Pískovu. Při výkopových pracích na parkovišti u boční ohradní zdi kostela byly odkryty lidské kosti, což potvrzuje, že dávný hřbitov byl více na západ od současného chrámu.

Stará márnice později sloužila jako hasičská zbrojnice

Díky výše uvedeným událostem bylo nutno postavit nový kostel. Ten byl situován nedaleko starého, ovšem více k jihovýchodu. Chrám byl vysvěcen v roce 1764. Na jeho výstavbě se podílel i tehdejší majitel panství Josef Václav Vavřinec z Lichtenštejna a zde je možné hledat i zasvěcení kostela sv. Vavřinci.

Kostel hned po dostavbě obklopoval hřbitov, který byl v roce 1838 rozšířen na část bývalé farské zahrady táhnoucí se směrem vzhůru. Zajímavé je, že v té době byla stará márnice kostela přebudována na hasičskou zbrojnici a byla v horní části nového hřbitova postavena márnice nová.

K nejstarším náhrobkům patří dva pomníky zazděné v ohradní zdi

Vztahuje se k nim lidová pověst. V lese nad obcí, mezi Hradečnou a Lipinkou je malé údolíčko, kterému říkají Pustá. V noci o Dušičkách prý se zde zjevují dva černí muži, stojí deset kroků od sebe a natahují k sobě pravé ruce, jako by si je podávali na usmíření. Ale vždy je mezi nimi stín mladé ženy, který jim to znemožňuje, a tak usmířit se nemohou.

Ti černí muži jsou prý podle pověsti duchové dvou mladých francouzských důstojníků z dob napoleonských válek, kteří se právě zde utkali v souboji pro krásnou dceru hradečanského rychtáře. Bohužel, při tom prý oba zahynuli a děvče se pomátlo na rozumu a později vstoupilo do kláštera.

Druhým duelantem pohřbeným na hřbitově je Rudolf Georg baron Eberstein, který se tak stal také hrdinou lidové pověsti

Náhrobky prý patří těmto duelantům, nicméně bádání prozradilo, že se sice jedná o důstojníky, ovšem rakouského hulánského pluku knížete Schwarzenberga, který zde byl v roce 1820 dislokován. Jedním z nich byl baron Ignác Schirmling a druhým Rudolf Georg baron Eberstein. I když zápis v matrice o souboji nemluví, pamětní kniha pluku jej potvrzuje.

Na hřbitově jsou však i další pozoruhodné hroby. Například hrdinů popravených na bratrušovské střelnici u Šumperka v březnu roku 1945. O kus dál zdobí socha Krista hrob kněze, historika umění a profesora olomoucké bohoslovecké fakulty Jana Nevěřila. Tento muž byl mecenášem umění a zasadil se o záchranu vzácných historických zvonů v moravských kostelích v dobách válečných rekvizic.
V horní části hřbitova najdeme hrob místních kněží, z nichž nejstarší zde leží již od roku 1812.

Pozoruhodné jsou však i další náhrobky, kde se můžeme dočíst mnohdy nejen jméno a věk zemřelého, ale i jeho povolání a zásluhy. Tak zde najdeme několik hrobek rychtářských rodu z Hradečné i z Troubelic. Nechybí ani staré litinové kříže, které se zde často na hroby osazovaly a další pozoruhodné umělecké artefakty. Je to důkaz, že dušičková procházka po hřbitově nemusí být jen záležitostí vzpomínek na zemřelé předky, ale také docela zajímavou exkurzí do historie této pozoruhodné a v minulosti i národnostně rozdělené oblasti.

Mementem je i hrob českých vlastenců popravených gestapem v roce 1945 na bratrušovské střelnici
autor: kbz
Spustit audio