Jaro pod hanáckou velehorou a Silva-Taroucové na zámku v Čechách
Z cihlové věžičky s cimbuřím vidíme probouzející se přírodu a také romantické stavbičky rozseté po parku. Dohlédneme odtud i k zámku a oranžérii. Po dešti je zeleň o něco sytější a cítíme také vůni vlhké půdy. Na trávnících se objevují zjara drobné květy sedmikrásek, fialek a ladoněk.
Na Hané nenajdeme mnoho rozhleden. Jedna je zpřístupněna od roku 2013 na Velkém Kosíři. A pod touto přes 440 metrů vysokou hanáckou velehorou vybudoval kolem roku 1830 hrabě František Josef Silva-Tarouca kulturně krajinářský park, v němž se právě nacházíme. To se dozvídáme od historika Vlastivědného muzea v Olomouci Roberta Šreka.
Jeskyně, hřbitov a rybník, kde se Mánes naučil plavat
„V době založení vypadal park trochu jinak, původně byl rozdělen na více menších míst a zastavení, stálo tu více těch romantických stavbiček. Protékaly tudy menší umělé kanály, které jsou dnes svedeny pod zem. Velký a malý rybník vznikl až na přelomu čtyřicátých a padesátých let devatenáctého století v době, kdy zámek spravoval hrabě August Alexander Silva-Tarouca. Tento šlechtic se proslavil mimo jiné tím, že v době jeho působení navštěvoval Čechy pod Kosířem malíř Josef Mánes. Později se Mánes chlubil, že právě tady se naučil plavat,“ říká náš průvodce.
Zvláštností parku je zvlněná krajina. Sestupujeme z věže, pod níž se v malém údolíčku nachází místo posledního odpočinku členů rodu Silva-Tarouca. „Tento malý hřbitov tu byl vybudován ve dvacátých letech dvacátého století, v době, kdy členové rodu neprožívali, co se finanční stránky týká, zrovna šťastně období. Před tím byly Silva-Taroucové pohřbíváni v kryptě kostela. Tato skromná rodinná hrobka byla vysvěcena v roce 1927. Rod Silva-Tarouca byl původně portugalský rod. Jeho členové zastlávali v 18. století významné diplomatické funkce ve Vídni. Emanuel Tellez Silva-Tarouca, velký přítel a rádce Marie Terezie v roce 1768 zakoupil zdejší panství. Skutečně tu však Silva-Taroucové začali trvale žít na počátku devatenáctého století.“
Arnošt Emanuel z rodu Silva-Tarouců, poslanec i ministr rakousko-uherské vlády vybudoval velkolepý park v Průhonicích u Prahy, který je dnes národní kulturní památkou zapsanou také v seznamu UNESCO.
Kolem dalších romantických staveb a zákoutí parku v Čechách pod Kosířem, kolem malé jeskyně u rybníka anebo altánku Josefa Mánesa, oklikou míříme k zámku. Tady byla na počátku dubna otevřena expozice představující dobu Františka Josefa II. Silva-Taroucy, který se narodil v roce 1858 a zemřel v roce 1936. Tento majitel zámku sám maloval a psal si deníky, které poskytly Robertu Šrekovi spoustu informací z první ruky.
Expozice restaurovaná přesně podle dobových fotografií
„Deníčky, jejichž kopie vidíme i v expozici, jsou unikátním dokladem o životě na zámku. Hrabě byl i šikovným malířem a kreslířem. On sám byl takovým prvním velkým historikem svého rodu. Skrze jeho osobnost se tady zpřítomňují všechny předchozí generace, které tu žily,“ pochvaluje si odkaz posledního šlechtického majitele zámku historik Robert Šrek.
„Vycházeli jsme primárně z archivních dokumentů, z obrazového a fotografického materiálu, který se podařilo posbírat během několika předchozích let. Postupně jsme zjistili, že množství mobiliáře, obrazů atd. se dostalo do svozových zámků v dobách komunistického režimu. Z těchto zámků i z jiných institucí, jako třeba z Moravské galerie, z Národní galerie se nám je podařilo dostat zpět, zrestaurovat a vystavit v naší nové expozici. Nábytek je ještě doplněn z prostějovského muzea a Vlastivědného muzea v Olomouci. Nově vyrobené jsou židle v rodové galerii, která se také využívá jako obřadní síň pro svatby a nábytek v knihovně,“ přibližuje vznik expozice kastelán Martin Váňa.
V expozici, která byla zpřístupněna na počátku dubna, vstupujeme s našimi průvodci nejdříve do pracovny Františka Josefa II., přes rodovou galerii pokračujeme do místnosti sloužící k výuce dětí, do dětského pokoje, dále si prohlížíme ložnici a následně salonek hraběnky Gabirely, princezny z rodu Schwarzenbergů, manželky Františka Josefa II. Silva-Tarouca. Největší místnost nad širokým vstupním schodištěm zdobí velké malby s podobiznami v životní velikosti od Josefa Mánesa. Klavírní křídlo připomíná, že sál sloužil k různým slavnostem, bálům, setkáním a dalším reprezentativním účelům. Odtud vidíme do zámecké knihovny, která prohlídkovou trasu za ní se nachází pánský a lovecký salon.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
