Kyjanice jsou osadou, která zanikla už podruhé

3. listopad 2021

Osudy mnoha obcí u nás se uzavřely s koncem II. světové války. Důvody byly různé. Od nezájmu nových usedlíků po změny způsobené novými pořádky v obnoveném Československu. Asi nejvíce osad a obcí zaniklo v pohraničí a pak také ve Vojenském výcvikovém prostoru Libavá. Jednou z nich jsou také Kyjanice.

Osada Kyjanice stávala v nadmořské výšce 450 metrů asi 8 kilometrů severozápadně od Lipníka nad Bečvou. Její domy se rozkládaly v údolí podél potoka Kyjanka a také podél státní silnice vedoucí do Potštátu. Přestože se ves nacházela v poměrně drsném prostředí Oderských vrchů, osídlení této oblasti je velmi staré.

Založení vesnice, která v té době nesla název Kyjanka, spadá patrně někdy na přelom 14. a 15. století. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1548, kdy Erasmus z Bobolusk koupil dvanáct obcí zdejšího kraje. Mezi nimi je uváděna také tehdy již pustá ves Kyjanka. Stejně jako nevíme, kdy byla založena, netušíme ani, kdy zanikla. Je ale pravděpodobné, že k tomu došlo za husitských nebo spíše českouherských válek v neklidném 15. století. Obec byla součástí velkoújezdského panství, kde zůstala až do konce patrimoniální správy.

Na nové osídlení si Kyjanice musely chvíli počkat. V roce 1741 je zde uváděn mlýn, který poháněla voda z říčky. Kolem mlýna se začaly objevovat postupně další chalupy. V roce 1848 byla obec přiřazena k Velkému Újezdu. V roce 1884 se stala součástí nedalekého Kozlova.

Neznatelné zbytky někdejších domu v Kyjanicích

V roce 1892 se vesnice stala průmyslovou oblastí. Firma Otto Loserta zde vybudovala patní pilu, která zpracovávala dřevní hmotu z okolních rozsáhlých lesů. Podle dobových zpráv firma na počátku 20. století zaměstnávala kolem 200 lidí z okolí, z nichž mnozí se v obci usazovali. To trvalo až do II. světové války. Obec připadla do záboru Sudet a byla přiřazena k německé říši.

V roce 1945 došlo poblíž vesnice k masakru obyvatel nedalekého Zákřova. Po provokaci bylo 18. dubna 1945 v obci zatčeno několik mužů. Starší byli po brutálním výslechu propuštěni, 19 obyvatel obce však gestapo nechalo přivléct k dřevěné boudě nedaleko Kyjanic a tam byly zastřeleni. Protože někteří po exekuci ještě jevili známky života, byli vhozeni do boudy, která byla následně zapálena.

Na hrůzný čin se přišlo až po válce. Dne 14. května byly nalezené ostatky pietně pohřbeny. Na místě tragédie byl roku 1949 odhalen památník „Zákřovský žalov“ z dílny akademického sochaře Vladimíra Navrátila a architekta Lubomíra Šlapety. Společně se zachovaným křížem, který dodnes stojí u cesty do Potštátu je to jediná připomínka, zde kdysi stávala osada Kyjanice.

Zákřovský Žalov

Samotná obec totiž po válce nebyla zcela dosídlena. Chvíli pracovala pila, ale po rozhodnutí o vzniku Vojenského výcvikového prostoru Libavá byly domy opět vysídleny a provoz pily zastaven. V roce 1949 už zde nebyl jediný obydlený dům. Čas smyl téměř všechny stopy po existenci osady, která zanikla už podruhé.

K památníku zákřovské tragédie vede ze Staměřic červená turistická značka, která pokračuje dále do Kozlova a k prameni Odry. V bývalém Ranošově z ní odbočuje zelená značka vedoucí do Slavkova a do Podhoří. Přes frekventovanost zdejší silnice ji často využívají i cyklisté, a protože na návsi bývalé obce jsou sjezdy na polní cesty, často se zde zastavují ke krátkému odpočinku v prudkém stoupání. A často ani netuší, že před necelými sedmdesáti lety tady bujel život.

autor: kbz
Spustit audio