Láska až za hrob udělala z milenců nesmrtelnou součást historie Moravské Třebové
Doba romantismu se jen hemžila příběhy o nešťastných láskách. Kdo by neznal Máchův Máj, který je jejich symbolem. Podobné se však vyprávěly i v německy mluvícím prostředí a jeden z nich, inspirovaný skutečnou událostí, je jednou z nejznámějších legend na Moravskotřebovsku. Stopy příběhu o Anneruhe zde najdeme dodnes.
Počátek příběhu musíme hledat ve vesničce Karlín, kterou však už dnes na mapách nenajdeme. Nese název Žipotín, který jí připadl po roce 1960 a kterou najdeme nedaleko hlavní silnice mířící ze Studené Loučky do Moravské Třebové. V karlínské hájovně se v květnu roku 1801 narodila místnímu revírníkovi dcera Anna. Neměla lehký život, maminka ji brzy zemřela a macecha ji chtěla rychle provdat.
V té době se do Anny zamiloval syn moravskotřebovského starosty Josef Herkner. Anna jeho city opětovala, vyměňovali si dopisy a snad se i scházeli, jenže rodiče Anny celou věci viděli jinak. Provdali ji ve 23 letech za vyhlédnutého ženicha – linhartského rychtáře Franze Gromese.
Josef ještě před svatbou na Annu naléhal, aby nedbala přání rodičů, ta se však vzepřít nedokázala. Vybudoval tedy na svazích Křížového vrchu nad Moravskou Třebovou překrásnou zahradu, z níž bylo vidět na linhartskou rychtu, kde Anna nyní bydlela.
Anna však dlouho v manželském svazku nepobyla. Už 23. ledna roku 1825 umírá na chrlení krve, stejně jako její matka, a rychtář ji nechává pohřbít do rodinného hrobu Gromesů u kostela na Křížovém vrchu. A právě tehdy začíná příběh dostávat na obrátkách.
Josef Herkner prý ještě tu samou noc vyzvedl Annino tělo z hrobu a pohřbil jej na své zahradě zabalené do plátna a květin. V předvečer svátku sv. Anny roku 1825 podle legendy prý osvětlily cestu z města k Herknerově zahradě stovky pochodní.
Na zahradě plály ohně a jedno místo bylo prý nápadně podobné hrobu. Nápisy z hořících pochodní prý tvořily nápisy „Dir Dort“ („Tobě tam“) a „Es heisse Annenruhe“ („Ať se to zde jmenuje Annino odpočinutí“). Lidé si o této noci ještě dlouho povídali a legendy o přenesení těla Anny Gromesové na jižní svah kopce neustávaly jitřit mysl obyvatel Moravské Třebové i Linhartic.
Josef Herkner se nakonec také oženil, šťastný však nebyl. Zůstal bez dětí a nakonec se ve svém domě v roce 1838 zastřelil. Zahrada zpustla a zdálo by se, že je po všem. Legendu však postupně zpracovali literáti i prozaici, a tak zůstala živá.
V roce 1924 byl otevřen po téměř sto letech Gromesův hrob na hřbitově. Rakev Anny však byla prázdná. O deset let později se při práci v lomu na úbočí Křížového vrchu, kde měla být Herknerova zahrada, objevila pohřbená kostra ženy, zabalená ve zbytcích černého sukna.
Šetření napovídalo, že se velmi pravděpodobně může jednat o pozůstatky Anny Gromesové. Její nevlastní vnučka tedy povolila, aby byla opět uložena do rodinného hrobu. Mramorová tabulka s nápisem, zde německy hlásá, že zde odpočívá Anna Gromesová, rozená Gläserová, pohřbená zde 25. 1. 1825 a znovu pohřbena 29. 6. 1934. Nechybí ani motto: Ať láska trvá třeba za hrob, však za hřbitovní zdí ať je mír.
Do II. světové války stávala ještě v bývalé zahradě socha plačící dívky. Místní ji říkali Pláče nebo Plačící Anna. Později zmizela. Jiná socha plačky nyní zdobí hrob na hřbitově. Ulice vinoucí se údolím pod Křížovým vrchem nese dodnes jméno Annenská a připomíná tak příběh, který se zde patrně udál. I když není šťastný, stojí za to si jej připomenout.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
