Loučka u Lipníku je obcí plnou legend
Oblast Moravské Brány byla osídlena už v době lovců mamutů a lidé zde žili nepřetržitě až do doby historické. Četné nálezy zde potvrzují různé kultury prehistorických obyvatel a není se co divit, že na jejich místech vznikly později osady. Jednou z nich je i Loučka, dnes součást Lipníka nad Bečvou, jejíž katastr se zvedá od nové dálnice až k lesům Oderských vrchů.
Zdejší oblast je pozoruhodná i svými prehistorickými nálezy. V 90. letech minulého století byl u lipnické myslivny nad Loučkou nalezen poklad. Bronzový depot náramků z 12. – 11. století př.n.l. prozrazoval, že si zde někdo ukryl svůj majetek, který pak už nestačil vyzvednout.
Historie samotné obce je však mnohem mladší. V roce 1384 věnoval Lacek z Kravař, sídlící tehdy na Helfštýně, obyvatelům města pastviny u Loučky, což je první zmínka o obci. V roce 1447 je obec opět připomínána jako součást panství. Obyvatelé se zde živili zejména zemědělstvím a také prací v lese. Lipnická myslivna, výstavná stavba nad obcí při vjezdu do Vojenského výcvikového prostoru Libavá, je toho dodnes důkazem.
Nejvýznamnější památkou Loučky je kostel zasvěcený sv. Karlu Boromejskému. Ten se začal budovat v roce 1767 a už 6. listopadu 1768 byla stavba tak daleko, že kostel mohl být vysvěcen a byla v něm sloužena první mše. Zednické práce na chrámu vedl mistr Josef Rable, tesařské práce mistr Jan Köler a stavbu řídil lipenský kaplan Andreas Köler, pozdější drahotušský farář. Přesto byla obec až do roku 1870 dál přifařena do Lipníka, byla v roce 1868 na obecní náklady a z darů postavena farní budova a 22. února 1870 byl ustanoven prvním knězem v nově vzniklé loučské farnosti Jan Stoniš.
Kdo projede obcí až na horní konec, spatří pozoruhodnou kapličku sv. Antonína. Už v dávných letech byl svátek sv. Antonína považován za významný den. Místní obyvatelé chodili do lesa nad obcí ke svatému obrázku na procesí. Bylo to prý na paměť velkého krupobití, které kdysi před mnoha lety zničilo úrodu. Po letech se na tuto tradici prý zapomnělo a krupobití se 13. června opět vrátilo. A tak byla tradice obnovena. V roce 1921 však byla kaplička, zasvěcená tomuto světci, postavena na horním konci obce, zároveň i jako připomínka konce 1. světové války. Uvnitř je mramorová deska se jmény padlých v této válečné etapě dějin.
Když už jsme u těl loučských legend, ještě několik se mi jich podařilo ve starých letopisech najít. Jedna z nich mluví o tom, že při hranicích katastru směrem k Podhoří je místo, kterému se říkávalo Saksa. Sasové, kteří za třicetileté války v Loučce pobývali, zde prý popravili stětím jednoho vojáka pro jeho údajnou zradu a tělo zde zakopali. V následujících staletích zde prý kolem poledne býval viděn bezhlavý voják, jak chodí po lese a volá na lidi, kteří se zde v tento čas objevovali.
Další legenda připomínala, že zde prý lakotný sedlák, který potají posunoval hraniční kameny vymezující pozemky jednotlivých gruntů, strašil po smrti pastevce. Chodil s mezníkem na rameni a stále se ptal „kam ho mám dát“. To prý trvalo tak dlouho, až mu jeden z pasáků odpověděl, „dej ho tam, kde jsi ho vzal“ . To byla ta odpověď při níž přízrak odhodil mezník na staré místo a jeho duše byla opět volná.
Loučka je nejen místo legend a pokladů, ale obec s krásným okolím, které není radno na toulkách krajem Moravské brány minout.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
