Mlýn ve Hvozdě
Být mlynářem sice v minulosti znamenalo být váženou osobností. Navíc, pokud jste měli mlýn na dobrém místě, pravděpodobně vás čekalo i relativní bohatství vykoupené ovšem tvrdou prací. A také životem na samotě, v případě, že byl mlýn, jak to často bývalo, umístěn někde v údolí u potoka, zatímco samotná vesnice stávala na kopcích nad údolím.
Podobných příkladů bychom našli desítky v mnoha obcích našeho kraje. Mlynář prostě musel se svým mlýnem tam, kde byla pohonná síla, a tak vznikaly samoty, které bývaly často obestřeny tajemstvím a dostávaly se do lidových pověstí.
Dnes už mnoho mlýnů nestojí, jindy je už jen podle názvu či typického umístění u řeky jasné, že se jednou o mlýny, naštěstí máme dodnes místa, kde jsou mlýny alespoň částečně zachované a dokonce se i obnovují. A to je i příklad Odráškova mlýna nedaleko Hvozdu na Drahanské vrchovině, který je skutečnou perlou zdejšího kraje i přesto, že jeho rekonstrukce stále pokračuje. Najdeme jej při cestě k Milkovu nedaleko hájovny Jalovčí na horním toku potoka Špraňku, který protéká údolím.
První zmínka o Hvozdu jako takovém pochází již z roku 1275. Jestli již tehdy stával mlýn nevíme, protože se uvádí až v roce 1545. Ale opět se uvádí pouze jako mlýn patřící k vesnici, takže není jasné, zda se jednalo o tento konkrétní mlýn. Je totiž jisté, že na potoce Špraňku o něco dále směrem k Vojtěchovu stával další mlýn – jmenovaný jako Hanušův. Zajímavé je, že mezi oběma mlýny býval panský rybník.
Skutečně první věrohodná zmínka o Odráškově mlýně spadá do 17. století. V roce 1740 mlýn pravděpodobně vyhořel, protože byl následně prodán jako "spáleny mlýn". Ondráškův je dnes nazýván podle rodu posledních mlynářů hospodařících na mlýně ještě v první polovině 20. století.
Díky historickým zápisům známe i podobu technologie starého mlýna. Původní výroba byla poháněna dvěma vodními koly. Ty měly tzv. česká složení, to znamená, že každé kolo mělo vlastní uložení a pohánělo jednu část technologie mlýna. Pohyb kola byl přenášen na paleční kolo, které pohanělo složení. Tak se říkalo soustavě mlecích kamenů. Počátkem 20. století se technologie mletí obilí změnila. Původní dvě kola nahradilo jediné, na které byla napojena jedna mlecí stolice. Rozvodem byl poháněn také holendr na výrobu krup a další pomocné stroje jako šrotovník a podobně. V této podobě mlýn pracoval do období 2. světové války, kdy byla výroba zastavena.
Poté mlýn chátral. V současné době zde však probíhá rozsáhlá rekonstrukce. Majitelé se snaží uvést mlýn nejen do vizuální podoby, která mu patřila v dávné minulosti, ale pokud to bude možné, také o obnovu původní technologie. To je možné i díky zachovalé soustavě vodních staveb, například v podobě nadržovacího rybníčku nad mlýnem. Zda se to podaří, uvidíme. Do mlýna se dá po předchozí dohodě s majitelem i nahlédnout, takže o krásách této stavby se můžete přesvědčit sami.
A co pověsti? No kupodivu jsem zrovna o tomto mlýně žádnou nenašel. Snad proto, že na toku Špraňku čerti odjakživa obývali skály Zkamenělého zámku mezi Vojtěchovem a Javoříčkem. Dětem ze základní a mateřské školy ve Hvozdě to nevadí a strašidelný den ve mlýně si stejně každý podzim rádi užívají.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
