Množství pamětihodností Spálova turisty příjemně překvapí

Náhorní plošina kolem Potštátu nabízí neuvěřitelně pohlednou krajinu. Rozsáhlé louky a pole jsou zde střídány jednotlivými lesními parcelami. To vše pak přechází na západním okraji této plošiny ve hvozd Vojenského výcvikového prostoru Libavá. Na severu je pak tato plošina ohraničena Odrou a právě na ostrohu nad ní se už od poloviny 14. století usazovali první obyvatelé vesničky, která nesla jméno Spálov.

Už od nejstarších dob patřila obec k panství se sídlem v Potštátě. V roce 1408 prodal Boček z Kunštátu potštátské panství zbohatlému zemanu Tasovi z Prusinovic. Tímto přešlo panství na nový moravský rod, který je držel přes dvě stě let. Díky koupi potštátského panství se rod začal titulovat Podstatskými z Prusinovic. Právě Podstatští z Prusinovic se zasloužili o to, že byl z původního velkého panství vyčleněn samostatný spálovský statek, i nadále držený příslušníky tohoto rodu. Měli k němu patrně hluboký vztah. Když například padl v poli v roce 1607 Žibřid Podstátský z Prusinovic, byl pohřben právě ve spálovském kostele.

Ke konci roku 1609 převzal panství Bernard Podtstatský z Prusinovic, který v roce 1611 Spálov s Luboměří prodal Kristině z Rogendorfu a Mollenburku. Trhová smlouva z roku 1611, kdy je od Potštátu definitivně odtrženo Spálovsko, poprvé uvádí i to, co panství obsahovalo. Je tedy uváděna: „tvrz a ves Spálov s kostelním podacím, se dvorem poplužním, s ovčírnou, zahradami, se štěpnicemi, loukami, pivovarem, horami, lesy, s rybníky, s mlejnem, s pilou, s řekou Odrou, s řekou pstruhovou Něčín“. Kristina z Rogendorfu držela spálovské panství až do své smrti v červenci roku 1621.

Pomník padlých u kostela|foto: Miroslav Kobza

Po Bílé Hoře se majiteli panství stali Schertzové. Podnikavý rod začal v okolí s dolováním stříbra, ale také zefektivnil hospodaření. Mimochodem, těžba galenitu se postarala o jednu spálovskou pozoruhodnost: V lese jihovýchodně od obce je zbytek starého dolu a stěna lomu nazvaná Petrova skála. Horníci zde vykutali prostornou jeskyni s rozměry 10 x 11 m a výškou 5 m. V zimě se zde za příznivých podmínek tvoří ledové sloupy, stalaktity nejrůznějších tvarů a velikostí.

V roce 1695 přestavěli Schertzové tvrz na zámek a na něm sídlili 140 let. Postarali se i o povýšení obce na městys v roce 1828. V roce 1874 byla ve Spálově postavena nová škola. Zámek byl v soukromém držení až do roku 1945, kdy byl zkonfiskován. Dnes v něm sídlí škola. Je obklopen krásným parkem, který rozhodně stojí za vidění.

Kostel sv. Jakuba|foto: Miroslav Kobza

Přímo naproti zámecké zahrady se tyčí kostel sv. Jakuba Staršího, který má své počátky v 17. století. Jeho loď však byla přestavěna v roce 1734. V obci najdeme také několik drobných památek – například pomník padlých v I. sv. válce z roku 1928, sochu sv. Jana Nepomuckého či kamenný kříž z roku 1750.

Jednou z nejpozoruhodnějších památek je však i nedávno opravený, asi nejmenší větrný mlýn u nás. Zděný větrný mlýn holandského typu si sám postavil syn mlynáře z nedaleké Luboměře František Baler v roce 1929. Ke stavbě se rozhodl poté, co byl odvezen poslední z původně sedmi dřevěných spálovských větrných mlýnů a podobné zařízení zde začalo chybět. Najdeme jej v polích nad obcí, ale jeho vnitřní zařízení bohužel už nefunguje.

Pořad Od Pradědu na Hanou o Spálově jsme vysílali v pátek, 1. sprna.