Na středověkém hřbitově v Mohelnici našli archeologové mince i vampýra
Hřbitov, kam byli pohřbíváni mohelničtí měšťané od počátku existence města až do 17. století - to je hlavní objev archeologů, kteří zkoumali severní část Kostelního náměstí. Kromě stovek hrobů objevili pozůstatky hřbitovní zdi a pravděpodobně i kaple s kostnicí. Nechyběly však ani objevy tajemných hrobů či budov.
Archeologický tým, v čele s Tomášem Zemanem, nastoupil na záchranný výzkum oblasti kolem mohelnického farního kostela sv. Tomáše Becketa v souvislosti se stavbou kanalizace, což nabídlo jedinečnou možnost nahlédnout pod povrch někdejšího centra středověkého města. Právě ve výkopech pro kanalizaci se brzy podařilo objevit lidské ostatky.
„Předpokládali jsme, že narazíme na hřbitov. Ve středověku se kolem farních kostelů pohřbívalo a Mohelnice nebyla výjimkou,“ přiznává archeolog Tomáš Zeman. Kostel zde stával už v roce 1247, a tak hřbitov bude přibližně ze stejné doby.
Připomněl ovšem, že středověký hřbitov rozhodně nebyl jen místem pohřbů a piety, jak to vnímáme dnes. V přelidněných městech se na hřbitově běžně žilo, probíhal zde obchod, ukrývali se zde žebráci, řešily se zde soudní pře a dokonce i hrála hudba a tancovalo se. Teprve později, vlivem různých církevních nařízení, byly tyto činnosti omezovány a vše se vyřešilo až po přemístění většiny hřbitovů ven z města. To se stalo i v Mohelnici, kde už v roce 1607 existoval hřbitov kolem filiálního kostela sv. Stanislava a pohřby v centru postupně ustávaly.
Nejprve bagr, poté lopata a nakonec štěteček
Kdo viděl, v jakých podmínkách archeologové například v Mohelnici pracují, určitě ztratil část romantických představ o tomto povolání. K základní výbavě patří gumáky, teplé oblečení, rukavice a několikeré ponožky. Bagr nejprve odkryje vrstvu navážky, a pak už archeologové odkrývají vrstvu hrobu. Když narazí na kosti, nejprve je obnaží a po důkladné dokumentaci je teprve vyjmou a odešlou na expertízu. Stejně jako předměty, které se v hrobech našly. Ty pomáhá vypátrat i klasický detektor kovů.
V Mohelnici se tak postupně podařilo odkrýt 320 hrobů různého stáří i stupně zachovalosti. V nejmladších hrobech, z přelomu 16. a 17. století, byli povětšinou nebožtíci uloženi v dřevěných rakvích, starší těla ležela v hrobech volně. Všichni byli pochováni nohama k východu a mnozí u sebe měli pozůstatky přívěšků či drobné mince. Někteří měli peníze také v ústech.
„Tradice Cháronovy mince se kupodivu dochovala z pohanských dob až do současnosti. Proto tyto nálezy nejsou překvapivé,“ podotýká Zeman. Zajímavé však je, že peníze uložené v nebožtíkových ústech jsou v mnohem horším stavu, než ty, které ležely v zemi. Rozpadají se při sebemenším doteku.
I když byli na hřbitově pochováváni i bohatí měšťané, většina peněz, které u sebe zemřelí měli, jsou velmi drobné mince. Nejstarší doposud rozpoznaná je parvus z období vlády Jana Lucemburského. Podle odborníků však podle staré pověry na nominální hodnotě mince nezáleželo. Pro Chárona prý bylo důležité, že ji u sebe nebožtík měl.
Hřbitovní kaple s kostnicí a ohradní zeď s věžičkami?
Kromě nálezů hrobů a pohřební výbavy bylo pro archeology pozoruhodné sledovat také průběh zachycené ohradní zdi hřbitova. Při jejím odkrytí se zjistilo, že byla postavena až poté, co se v Mohelnici kolem kostela už dávno pohřbívalo. Některé hroby totiž zasahovaly až pod základy. Nedaleko dnešního muzea byla objevena i hřbitovní brána nebo vchod.
Poblíž ní, v severovýchodním rohu hřbitova stávala menší budova, v jejímž suterénu byla objevena kostnice. Pravděpodobně se jednalo o hřbitovní kapli z 15. století, která sloužila oběma účelům. „Když město přepadli husité a povraždili mnoho jeho obránců, není vyloučeno, že jejich kosti po nějakém čase skončily právě zde. Datace kaple by tomu odpovídala,“ míní Tomáš Zeman.
Naopak mnoho otazníků vyvolal další nález obdélníkových základů jakési stavby v protilehlém rohu. Připomínají základ jakési věže, ale pozoruhodné je, že se v jejich suterénu nalezla omítka a dokonce maltová podlaha. To je pro věž netypické. Záhada, nad kterou si archeologové stále lámou hlavu.
Hrůzné hroby i vampýr v posvěcené půdě
Některé hroby však vyvolávají přinejmenším otázky. Patří k nim například nález hrobu, kde byla pohřbena patrně celá rodina – muž, žena a dítě se v hrobě drželi za ruce. Hrůzně vypadá také nález kostry dítěte, které mělo oddělenou hlavu, kterou mělo položenou mezi kotníky. Podle některých pramenů to byl jeden z trestů pro nemanželské děti.
I když byla Mohelnice biskupské město vždy oddané katolické víře a hřbitov byl místem posvěceným, kupodivu i zde byly odkryty pozůstatky, které by mohly ukazovat na pohřeb vampýra. Tak byl ve středověku označován člověk, který neměl po smrti pokoj, případně zemřel nějakou zvláštní smrtí či se jinak odlišoval od průměru.
Některé kostry totiž byly položeny opačně než v běžných hrobech, jiné dokonce hlavou dolů a byl objeven i hrob, kde měl nebožtík tělo probité jakýmsi železem. „Podobné hroby se skutečně občas objeví, tady je ovšem pozoruhodné, že nebožtíci, kteří prošli tímto opatřením, byli pochováni na hřbitově a ne mimo něj, jak bylo obecně běžnější,“ míní archeolog.
Průzkum bude pokračovat a Mohelničáci se snad dočkají i přednášky
I když v těchto dnech archeologové se svou prací končí, na jaře se do areálu kostela opět vrátí. Čeká je jižní polovina náměstí, kde pokračoval i původní hřbitovní areál.
„Kosterní pozůstatky jdou na antropologickou expertízu, ostatní nálezy budou očištěny, zadokumentovány a poté předány Vlastivědnému muzeu v Šumperku, které je patrně předá do mohelnických sbírek. My bychom na to po dokončení průzkumu rádi navázali nějakou přednáškou, kde bychom prezentovali nejen nálezy, ale i jejich význam pro objasňování historie města,“ uzavřel Tomáš Zeman.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
