Od Pradědu na Hanou: Lazníčky
Když se podíváte na mapu, přesně v polovině vzdušné spojnice mezi Olomoucí a Lipníkem nad Bečvou se do kopců předhůří Oderských vrchů zařezává drobný potůček, který se po pár kilometrech stane přítokem Říky a kolem něj se v údolíčku rozkládají domy malebné osady jménem Lazníčky. Jak rozcestník na návsi napovídá, centrum obce u kaple se nachází v nadmořské výšce 328 metrů. I přesto se osada jeví spíše jako horská vesnička, která nabízí krásné okolí, a když víte, kam zajít, tak i poměrně daleké výhledy.
Pátrání po historii této nevelké vesnice má jeden háček. Obec v minulosti často měnila jméno. Nejprve se uváděla společně s nedalekými Lazníky jako jedna vesnice. Teprve od konce 14. století byly vesnice rozlišovány. Tehdy se Lazníčky nejčastěji uvádějí jako Malé Lazníky nebo Malé Lesinky. Název Malé Lazníky pak obec nesla až do roku 1920, kdy se jméno úředně proměnilo na Lazníčky. Mimochodem, jméno vesnice nesouvisí s lázněmi – což potvrzuje i jinak tvořený přízvuk slova, ale s lazy – tedy vyklučenými oblastmi, které byly získány pro zemědělské využívání.
Nejstarší písemně potvrzená historie obce nám prozrazuje, že již tehdy zde stával jakýsi vrchnostenský dvůr. Už první zmínka z roku 1365 říká, že jakýsi Kvašovec z Malých Lazník nechal své ženě Předslavě věnem 30 kop grošů pojištěných výnosem dvora v Lazničkách. O svobodném statku se mluví i v dalších historických zmínkách. V roce 1415 se při prodeji dvora v obci uvádí také mlýn a dvě krčmy.
Po třicetileté válce obec patřila k vrchnosti sídlící na zámku v nedalekém Veselíčku, která nakonec odkoupila i zdejší dvůr. V té době žilo ve vesnici jedenáct usedlých rodin. Obyvatelé se podle dobových zpráv živili zemědělstvím a také lámáním kamene a štěrku v okolních lomech. Zajímavé jsou zmínky o pěstování chmele v této oblasti.
Počet obyvatel ve vesnici se zvyšoval až do II. světové války. Na konci 18. století zde žilo 222 osob, v roce 1930 už necelých 400 obyvatel. Od roku 1778 je ve vesnici záznam o školním vyučování. Jednopatrová školní budova byla postavena v roce1865 a škola byla zároveň rozšířena na dvoutřídní. Fungovala až do roku 1975, kdy byla zrušena.
V roce 1887 byla uprostřed trojúhelníkové návsi postavena kaple Stětí sv. Jana Křtitele. Dnes bohužel poněkud trpí dopravou v těsné blízkosti a také rozvodem elektřiny, který hodně narušil její panorama.
A ještě jednu památku bychom mohli zmínit. Pokud bychom se vydali po pravém břehu potoka na jih pod obec, pravděpodobně bychom došli k soutoku s potůčkem, který protéká Zákřovem. Právě v tomto místě stávala prý kdysi tvrz. Byla součástí zaniklé vesnice Zákřovice, která byla předchůdkyní sousedního Zákřova vysazeného nově až po roce 1787. Samotná tvrz zanikla na přelomu 15. a 16. století a dnes po ní najdeme jen velmi nevýrazné terénní stopy.
Když už jsme u těch památek, neměli bychom minout ani kříž na návsi pocházející z roku 1871, který byl nedávno opraven. Docela zajímavá je socha Hostýnské madony s Ježíškem metajícím blesky. Tato bohatě zdobená a malovaná socha nepatří k nejstarším, byla vytesána v roce1907 a stojí při výpadovce k Zákřovu. Je ale důkazem náležitosti zdejších obyvatel ke svatohostýnské poutní tradici. Nejstarší kříž v obci stojí při cestě směrem k Zákřovu a pochází z roku 1859.
A ještě jednu památku bychom mohli zmínit. Pokud bychom se vydali po pravém břehu potoka na jih pod obec, pravděpodobně bychom došli k soutoku s potůčkem, který protéká Zákřovem. Právě v tomto místě stávala prý kdysi tvrz. Byla součástí zaniklé vesnice Zákřovice, která byla předchůdkyní sousedního Zákřova vysazeného nově až po roce 1787. Samotná tvrz zanikla na přelomu 15. a 16. století a dnes po ní najdeme jen velmi nevýrazné terénní stopy.
Poslouchejte ve středu 16. dubna.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
