Olomoucká historie a příroda z paluby vyhlídkové lodi
Olomouc má letos novou letní turistickou atrakci. „Je tu od dvacátého května, ale oficiálně začala jezdit až třicátého. Jedné prosincové noci mě napadlo, že by ji tu bylo možné provozovat. Hned druhý den jsem začal zjišťovat, co je a není možné. Šel jsem na město, a na základě informací zde získaných jsem postupoval dál a ve finále tu máme loď,“ říká provozovatel a kapitán Ololodi Šimon Pelikán.
Na historické plachetnici po oceánu
S vodou a loděmi má bohaté zkušenosti. V rámci studia na Katedře rekreologie Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého se zúčastnil výzkumného projektu během plavby historické plachetnice z roku 1918 kolem světa. Tehdy se plavil z Brazílie do Jižní Afriky přes Atlantický oceán. „Ta plavba trvala třicet dní. Byl to pro mě obrovský zážitek a hodně velká zkušenost. Dá se říct, že mě nasměrovala k tomu, že s těmi loděmi do budoucna chci více koketovat,“ říká kapitán Ololodi.
„Dalo by se to srovnat životem dávných námořníků. Celkem se tu plavilo osmnáct lidí, šest členů tvořilo posádku, dále nás bylo deset hostů, potom kuchař a kameraman. Vše jsme si dělali sami. Je to absolutní odpovědnost a život od přístavu k přístavu. Tady má člověk dva dny, aby se zregeneroval, což probíhá pro většinu lidí v baru: Opití se, zmlácení se s jinou posádkou, vystřízlivění, dokoupení surovin a vyplutí dál - viděl jsem to ve filmech a četl v knížkách, a následně i sám zažil. Životnost kapitána v přístavu byla tři hodiny a životnost posádky bez monoklu osm hodin,“ vzpomíná na své zážitky Šimon Pelikán.
Vyplouváme na řeku Moravu
Společně s kapitánem a s historikem Jánem Kadlecem vyplouváme od mola poblíž U-klubu, Moravské vysoké školy Olomouc a kolejí Univerzity Palackého směrem ke kasárnám postaveným koncem devatenáctého století u soutoku Moravy a Bystříce.
Po cestě jsme potkali kachní rodinku a pod hladinou pozorovali malé rybičky. Podpluli jsme pod mostem na Masarykově třídě. V tomto úseku poblíž evangelického a pravoslavného kostela jsme si všimli v nábřežních hrázích pozůstatků systémů vodního opevnění z dob Marie Terezie.
Objevujeme pozůstatky opevnění
„Na obou stranách vidíme velké pískovcové bloky dozděné tereziánskými cihlami a napravo jsou dva zářezy, které bývaly i na levé straně. Do nich se zasouvaly velké trámy nebo fošny. Prostor mezi nimi se vyplnil hlínou, sutí, jílem.
Tak se dala rychle postavit provizorní přehrada, která zvedla hladinu a voda zalila okolí, takže z této strany byla Olomouc nedobytná. Nacházíme se v místě největšího zúžení Moravy, které bude rekonstruováno a vznikne tu náplavka. Rozšířené koryto umožní větší proud pro odtok velkého množství vody v případě povodní.
Kdysi dávno rozlití vody řešil dlouhý dřevěný most, který vedl na pilotech až na Špici.“ V tomto místě si můžeme všimnout i otvorů historické kanalizace (některé z nich jsou zazděné, jiné otevřené).
Klášter Hradisko
„Podplouváme pod mostem a dostáváme se ke klášteru Hradisko. Kousek nad lávkou, k níž se dostáváme, byl brod. To se už v pravěku stalo důvodem pro osídlení místa. Vedly tu důležité cesty. Brod byl patrně chráněn strážnicí nebo hrádkem, která mohla stávat na místě dnešního Hradiska. Ono se totiž nachází na mírně skalnatém kopečku, který i v době velkých povodní tvoří ostrov. V roce 1078 tu byl založen benediktinský klášter, za biskupa Jindřicha Zdíka do kláštera přišli premonstráti. Stavba za hradbami Olomouce byla dobývána husity a za třicetileté války byla téměř zničena, poté tu byl vystavěn velkolepý barokní komplex,“ dozvídáme se od Jána Kadlece.
Pevnůstka a bobr
Posledním místem, kam s Ololodí míříme, je pevnůstka na druhé straně – od mola odkud jsme vypluli, tentokrát se vydváme po proudu. Sem se dostaneme nejvyšší rychlostí dnešní plavby – asi deseti kilometry v hodině. Poblíž teplárny a nového obchodního centra stojí vojenská památka, které si, pokud projíždíte po silnici nahoře, nemusíte vůbec všimnout.
Budova je částečně skryta pod úrovní cesty. Z vodní hladiny, kde panuje mnohem větší klid než na rušných dopravních tazích nahoře, zaujme pohled na cihlovou stavbu z doby olomoucké pevnosti.
„Salzerova reduta se jmenuje podle měšťana, který žil v Olomouci už patnáctém století. V dnešní čtvrti zvané Nový svět stávala kdysi malá osada Salzergut. Poblíž byly čtyři předsunuté pevnůstky, které měly chránit Olomouc z jihu. Zachovala se z nich jen jediná,“ informuje Ján Kadlec. V tom místě můžeme spatřit také jez s věžemi, který reguluje výšku hladiny.
U zdi pevnůstky pak zaparkoval nápadně velký kmen. „Máme tady bobra Františka, a to je právě jeho úlovek - tento v průměru sedmdesáti osmdesáticentimetrový strom,“ vysvětluje kapitán a provozovatel vyhlídkové lodi, která od května brázdí úsek řeky Moravy v Olomouci.
Zveme vás na ni v dopolední reportáži Přímo z místa v neděli 19. července po deváté hodině.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
