Osada Vlachov byla založena již ve 13. století

Oblast kolem Vlachova byla patrně osídlena již v pravěku. Ojedinělé nálezy v polích kolem obce naznačují, že zde někde stávala osada, patrně z doby bronzové. Není se tedy co divit, že již velmi brzy se v historických dokumentech objevuje i jméno této osady. To znělo Walhendorf, což lze považovat za překlad původního českého jména Vlachov. V roce 1318 vlastnil jakýsi Ullinus z Vlachova v sousední Zvoli šest lánů. To je první zmínka o obci, která tedy patrně existovala již koncem 13. století.

Počátky vesnice jsou spojeny s olomouckým biskupstvím, kterému patřila celá zdejší oblast. V 15. století se vesnice stává předmětem držby různých biskupských manů, z nichž někteří se po obci dokonce psávali. To však neznamená, že by zde bylo nějaké panské sídlo. Alespoň žádné zprávy zaznamenané v listinách o něm nemluví. Vlachov býval a dosud je jen malou vesnicí. V berním rejstříku z poloviny 16. století se zde uvádí pouze osm usedlých rodin. Národnostně se jednalo o ves smíšenou, a to již před třicetiletou válkou.

Češi a Němci zde žili vedle sebe bez větších třenic. Bohužel právě neustálé válečné šarvátky třicetileté války způsobily, že ze čtrnácti usedlých rodin se míru dočkaly přímo ve Vlachově jen čtyři. Obec byla dosídlena, ovšem německý živel v té době převládl nad českým, i když česká menšina se tady střídavě objevovala až do 20. století.

Na památky je Vlachov poměrně chudý. Uprostřed obce stojí kaple zasvěcená sv. Florianovi. Podle stavebního slohu bych odhadoval, že byla postavena někdy na počátku 19. století, ale bližší informace se mi o ní najít nepodařilo. Jedinou státem chráněnou památkou je pozoruhodné sousoší Nejsvětější Trojice, které stávalo na křižovatce cesty odbočující do nedalekého Slavoňova. Poté, co byla cesta přesunuta blíže k obci, je poněkud stranou. Sousoší bylo vytesáno v roce 1835.

Další pozoruhodná památka obce už bohužel nestojí. Byl jí dům naddůlního, který stál nedaleko polní trati Roudníky při křižovatce cesty na Slavoňov. Připomínal tradici těžby železných rud, která se zde rozvinula po roce 1825 nedaleko sinice z Libivé do Vlachova. Ruda se odsud odvážela železniční vlečkou vedoucí v trase dnešní silnice do Lukavice a mířila jak do Alojzova, tak i do Štěpánova či do hutí v Mariánském údolí u Olomouce. Horníci sem většinou přišli z jiných krajů, domácí obyvatelstvo se na těžbě moc nepodílelo. Kutání bylo zastaveno v roce 1901 a ještě pár let se přebíraly haldy, kde bylo rudy stále dost.

Vlachov zůstal i tak zemědělskou obcí. Hospodářství zde mimo jiných měl i zemský předseda německé agrární strany Franz Nitsch, který se později stal jedním z exponentů Henlainovy SdP. Po válce byla vesnice vysídlena a velmi brzy byla obydlena novými osadníky. V roce 1960 se stal Vlachov součástí Lukavice, ke které patří dodnes.