Pila Javořice pořeže ročně stovky tisíc kubíků smrku. Klasický katr v ní však nenajdete
Když se řekne pila na zpracování řeziva, většina z nás si představí dlouhou budovu s dopravníkem, po kterém jedou klády a na konci rámovou pilu – takzvaný katr. Přestože je pila Javořice, sídlící v Ptenském Dvorku na Prostějovsku, jednou z největších pil u nás, katr by zde člověk hledal marně. Přesto pila dokázala za loňský rok zpracovat 310 tisíc kubíků smrkové kulatiny.
I když firma sídlí v malebném a zčásti zalesněném údolí řeky Romže, většina smrkové a část jedlové kulatiny, kterou zpracovává, pochází z podhůří Jeseníků, Beskyd i z dalších míst. Bohužel místní dřevo míří díky obchodním vztahům z větší části na Vysočinu.
Přestože největšími dodavateli kulatiny pro pilu jsou velké dřevařské firmy, nebojí se zde nakupovat ani od menších hráčů na trhu. „Pro nás je důležitá kvalita a splnění požadavků, které na dodanou surovinu máme,“ vysvětluje předseda představenstva akciové společnosti Javořice Jan Vařeka.
Dnes už do pily přichází sto procent suroviny na korbách nákladních kamionů. Hned po příjezdu je nutné kulatinu prohlédnout a správně zatřídit. Každá dodávka je nejen zapsána, ale také vyfocena a natočena na video.
„To nám umožňuje relevantně řešit případné neshody s dodavateli, kteří nejsou spokojeni s tím, jak byla kulatina, kterou přivezli, zatříděna a následně i zaplacena,“ vysvětluje Jan Vařeka.
Dřevo je nutné třídit velmi pečlivě
Poté se dřevo složí na obrovskou plochu třídícího stolu. Obsluha jej prohlédne a vyčlení stromy, které mají nějaké vady. Zvlášť se musí ukládat také klády s kořenovými náběhy, které zamíří do speciálního stroje, který zesílený náběh „ostrouhá“ podobně jako strouhátko tužku. Ještě před dalším zpracováním klády prohlédne speciální 3D rám, který vyřadí dřevo, které by dělalo při zpracování problémy a vytřídí kulatinu podle toho, na jaký řez bude následně využita.
Vytříděná kulatina zamíří do odkorňovače a na zvláštní úsek dopravníku, který je celý ze dřeva. V tomto úseku totiž dříví prochází detektorem kovů. „Zejména v kládách z vojenských prostorů, ale i u kulatiny pamatující válku, se občas objevují zarostlé střepiny či projektily. Ty by nám mohly poškodit pily, a tak se vyřadí. Prodáváme je pilařům s katrovou technologií, kteří si s tím umí poradit,“ vysvětluje Vařeka. Následně je dřevo z dopravníku podle určené velikosti a průměru vytříděno a uskladněno na meziskládce k dalšímu použití.
Srdcem každé pily je pilnice
V Ptení mají hned dvě, obě používají agregátovou technologii, která kulatinu zpracovává postupně. Starší pásová technologie používá kombinaci kotoučových a pásových pil, novější technologie je pak celá postavená na kotoučových pilách.
Pilaři nejprve spočítají, jak kulatinu co nejefektivněji pořezat tak, aby odpad z jednotlivých klád byl co nejmenší. Při tom se vychází ze slabšího konce kulatiny, tzv. čepu. Právě do jeho průměru se snaží „vepsat čtverec“, který je základem pozdějšího řeziva.
Následně se dřevo otočí čepem dopředu a nejprve se ořeže po stranách na tzv. prizmu, za se pak otočí, opět ořeže a na závěr se z ní rozmítací pilou nařeže potřebné řezivo. Podobně vypadá technologie i u pásové části pilnice, ta však navíc umožňuje i pořez na speciální rozměry, včetně kulatiny, která není úplně normalizovaná.
Zajímavé je nahlédnout do zákulisí pilnice, kde se brousí jednotlivé typy pil. Je to sofistikovaná práce, která přes všechnu mechanizaci stále vyžaduje zručnost a zkušenost brusičů a techniků, které pilové kotouče či pásy připravují.
Řezivo, které vyjede z pilnice, pokračuje k dalšímu třídění. Zde velmi závisí na tom, co si zákazník u pilařů objednal. Některé vady dřeva zákazníkům nevadí, jiné by znehodnotily celou zakázku. To musí třídiči eliminovat a desky putující jednu vedle druhé prohlédnout a přetřídit. Poté, co je box plný, se dřevo buď slisuje a odveze k expedici nebo pokračuje na sušárnu.
Není dřevo jako dřevo
Sušení dřeva se provádí v obrovských boxech, kde je řezivo naskládané podle toho, na jaké procento vlhkosti se má vysušit, a také podle toho, jak vlhké bylo na počátku. To je další potvrzení skutečnosti, že přes veškerou mechanizaci nelze ke dřevu přistupovat jako k jednolité surovině.
„Některé dřevo leželo půl roku v lese před tím, než se k nám dostalo, jiné bylo vytěženo včera. To se na jeho počáteční vlhkosti projeví. Jinak vysychá dřevo smrkové a jinak jedlové, které se ovšem v podobě kulatiny velmi těžko rozezná,“ vysvětluje předseda představenstva firmy. I proto je vysušené řezivo znovu proměřeno, a pokud není sušení dostatečné, putuje zpět do boxu.
I když sami pilaři nemají následné moření dřeva proti škůdcům rádi, pokud si to zákazník přeje, jsou schopni celou várku napustit mořidlem. „Ze zkušenosti vím, že dobře postavený krov ze smrkového dřeva vydrží bez problémů 100 let. Osobně bych si tedy mořené dřevo do domu nedal, ale pokud je o to zájem, musíme vyhovět,“ míní Vařeka.
A kam míří řezivo z pily Javořice? Od stavebních firem, výrobců lepených profilů či konstrukcí, nábytkářů až po export do zahraničí. Kromě toho pilaři prodávají i mulčovací kůru, štěpku pro výrobu viskózy i plošných dřevovláknitých desek a také piliny. Přestože je pila obrovská, čekají ji v nejbližší budoucnosti další investice, které mají zvýšit výkon i efektivitu firmy. Nejvíce však její provozovatele trápí export surové kulatiny do zahraničí a systém těžby dříví ve velkém, který není zcela čitelný. „S tím ovšem my asi nic moc udělat nemůžeme,“ uzavírá předseda představenstva největší pily v regionu Jan Vařeka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
