Pivínský kostel proslul studánkou i obrazem madony
Černé městečko. Tak se říkalo Pivínu na Prostějovsku v dávné minulosti. Městská práva sice už dnes Pivín nemá, stále je to ale velká vesnice, která byla centrem života ze širokého okolí a to jak světského, tak i duchovního.
Ten se odehrával ve zdejším kostelíku, který sám o sobě patří k nejvýznamnějším památkám v okolí. A co více, býval to kostel poutní s tradicí mariánských procesí i cest za zázračnou vodou ze studánky u chrámu.
Oblast Pivína byla osídlena od pravěku
Potvrzují to četné prehistorické nálezy. V listinách se objevuje Pivín v roce 132, kdy Jan Lucemburský, král český, zastavil Tovačov a Pivín s některými přilehlými osadami Jindřichu z Lipé. Tehdy ještě o kostele v obci nemáme zprávy.
V roce 1519 se poprvé objevuje v listinném zápisu. Dá se předpokládat, že, stejně jako tehdejší vrchnost, byl tehdy i kostel protestantský. Stával patrně na stejném místě jako současný svatostánek, uprostřed rozsáhlé pivínské návsi, v mírném svahu.
Kostel postihla třicetiletá válka. V letech 1623 a 1642 byl vypleněn procházejícími bojůvkami, ale zničeno bylo jen vybavení kostela. V roce 1661 obec získal premonstrátský klášter na Hradisku u Olomouce, a dá se předpokládat, že od té doby byl rekatolizován. Další pohroma postihla chrám v červenci roku 1712, kdy do věže kostela uhodil blesk chrám vyhořel.
Opat Bernard Wancke tehdy rozhodl, že se na místě spáleniště postaví kostel nový. Podle některých historiků prý plány nové stavby vyhotovil významný stavitel Jan Blažej Santini – Aichel ale důkaz k tomu chybí. Každopádně tehdejší stavitel zde navrhl jednolodní barokní chrám dokončený v roce 1716.
Zajímavé je, že kostel byl po stavbě pouze požehnán a teprve v roce 1907 vysvěcen. Kostel má hlavní oltář s obrazem sv. Jiří od Josefa Handkeho. Dva boční oltáře byly postaveny ještě dříve než hlavní - už v roce 1727, kdy jej zhotovil Jan Stürmer z Olomouce.
Poutní tradice chrámu souvisí s obrazem Panny Marie
Ten v roce 1745 daroval opat Pavel Václavík. Kopie Vladimírské ikony si získala nevšední přízeň a do kostela brzy přicházela procesí věřících z okolních obcí. Nejvíce jich chodilo 8. září, kdy se slaví svátek Narození Panny Marie. Tento svátek se pak ustálil jako hlavní a později jediná pivínská pouť.
Díky poutím bylo možné kostel dále udržovat a zkrášlovat. V roce 1784 byl v Pivíně založen nový hřbitov, který nahradil původní pohřebiště kolem kostela. I díky tomu mohla být na severní straně kostela postavěna malá kaple Panny Marie. U ní se odpradávna nacházela vyhledávaná studánka.
Říká se, že se u ní zastavovali formani, kteří projížděli obcí a občerstvovali se ve formanské hospodě. Nevím, jestli brali vodu ze studánky jen pro koně a sobě přihnuli raději v hospodě a nebo zda došlo na pivínskou vodu i pro formany, každopádně její sláva se roznesla do daleka právě díky nim. Bohužel, když jsem se tady zastavil já, zrovna neteklo nic. Asi proto, že nejsem forman.
Nicméně posedět u kostela ve stínu starých stromů stojí za to i dnes. Celá náves je velmi příjemná a nic na tom nezměnila ani novostavba obchodu. I proto by správný poutník krajinou neměl Pivín na své trase vynechat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka