Pivní cestu kolem světa nabízejí v „Chomoutu“ na jednom místě

„Důvodem, proč jsme si postavili pivovar, byla touha ochutnat jiná piva, než nabízely velké pivovary. Některá se už téměř nedají pít a my jsme chtěli zkusit něco vlastního,“ potvrzuje sládek a spolumajitel v jedné osobě Jiří Omelka.

Pivo si nejprve zkoušeli vařit doma, v malém, jenže získat nápoj, který bude mít pokaždé podobné vlastnosti, včetně chuti v domácích podmínkách nejde. A tak se začalo s adaptací někdejší garáže a chlévů na varnu, spilku a místnost pro ležácké tanky. I když výrobna dnes připomíná v mnoha věcech větší pivovary, stále se tady hodně věcí musí dělat ručně.

Přímo nad varnou je sklad sladu, který jak říkají pivovarníci, dělá pivu tělo. Při exkurzích, které sem mohou na požádání nahlédnout, dají ochotní vařiči piva návštěvníkům ochutnat různé druhy sladu. Nutno říci, že i neškolené chuťové buňky poznají, jak se jednotlivé slady liší. Základem je slad z Prostějova a dalších českých sladoven, ale nechybí ani různé tmavší slady, které jsou speciálně vyráběné v zahraničí, nejčastěji v Německu. „Pro různé druhy piva potřebujeme různou kombinaci sladů a ne všechny se u nás vyrábí. Chceme-li tedy třeba pivo belgického typu, musíme nakoupit slad v zahraničí,“ potvrzuje Jiří Omelka.

Slad se nejprve nechá odležet a poté se pošrotuje přímo do rmutomladinové pánve, což je velký nerezový kotel. Měděné kotle, jak jsou známé ze starších pivovarů, jsou dnes bohužel velmi drahé, a tak se dává přednost nerezi, která je pro vaření piva stejně vhodná. Slad se smíchá s vodou a následuje dvojité rmutování. Zkráceně řečeno se směs sladu a vody zahřívá a při tom dochází k přeměně škrobů na cukry.

Sklad sladu|foto: Miroslav Kobza

Výsledný rmut se přecedí. Pevné části, mláto se odstraní a vznikne sladina, což je kapalná část rmutu. Ta se projde chmelovarem, kdy se do ní přidá podle receptury chmel a výsledkem je horká mladina, která se schladí na teplotu 8 stupňů a míří na spilku ke kvašení.

Spilku tvoří otevřené nádoby, v nichž mladina ležáků plzeňského typu bouřlivě kvasí. Při kvašení dochází k přeměně zkvasitelných cukrů na alkohol a oxid uhličitý. Proces kvašení na spilce je velmi háklivý na čistotu. „I my v prvním dni kvašení chodíme na spilku jen v nejnutnějších případech, aby se do piva nedostalo něco, co tam nepatří,“ přitakávají chomoutovští pivovarníci. Návštěvy sledují nádrže prosklenou stěnou, kde mohou obdivovat bílé obrazce bouřícího kvašení. Po vykvašení na spilce – po osmi dnech pivo putuje do ležáckých tanků, kde se usazuje a získává konečnou chuť. I zde vzniká oxid uhličitý, který probublává ven přes kvasící nádobky s vodou. Zde pivo zůstává několik týdnů a teprve poté je stáčeno do sudů a lahví.

Slad nejprve míří do šrotovníku|foto: Miroslav Kobza

Zajímavé je, že svrchně vařená piva, která se v Chomoutově také produkují, musí kvasit jinde než ležáky. Důvod je prostý, kvasnice, které zajišťují fermentační procesy v pivu, by se mohly promíchat a celá várka by byla zničena. Proto například pšeničný speciál bavorského typu v době vaření ležáků odpočíval co nejdále od spilky.
Právě množstvím druhů piv, které vyrábí, je zdejší pivovar unikátní. Kromě klasických ležáků zde produkují například svrchně kvašený jednochmelový speciál typu American Pale ALE. Hutné pivo černé barvy známé z Velké Británie je typ Scout. Tmavé a silné pivo typu Bock zase znají cestovatelé z bavorských pivnic. O pšeničných pivech různých druhů již byla řeč a nelze nezmínit ani spodně kvašený tmavý speciál, který je vynikajícím zdrojem vitamínu B.

Tabule umístěná přímo v pivovaru vysvětluje, že na světě existuje více než sto druhů různých piv. „Tím, že česká piva plzeňského typu jsou tak dobrá, jsme se ochudili o paletu dalších chutí, které lze ve světě vyzkoušet. Samozřejmě, že ne všechny by běžnému návštěvníkovi padly do noty, ale mnohé jsme se rozhodli uvařit právě proto, že jsou u nás nezvyklé. Když pak přijde člověk, který třeba pobýval v cizině a řekne, že to naše pivo je přesně jako pravé americké „Pale Ale“, tak to potěší,“ míní chomutovští pivovarníci.

Druhy piv, které jsou v Evropě a Americe nejběžnější|foto: Miroslav Kobza

To však neznamená, že by zde nesledovali produkci ostatních pivovarů. „Něco se opravdu nedá pít, ale stále jsou výrobci, dokonce i střední pivovary, kteří vyrábějí klasickým postupem, kvasí na spilkách a to pivo je prostě poctivé a dobré. To platí třeba pro Litovel, abychom byli regionální,“ tvrdí Jiří Omelka. Na druhou stranu však platí, že dokonce ani některé malé pivovary nevaří zrovna kvalitní produkci. Přesto je prý dobře, že existuje možnost vybrat si a najít pivo dle chuti a nátury milovníků českého národního moku.