Přední Alojzov – zapomenutá osada v horách u Branné
Okolí Branné bývalo v minulosti mnohem více osídleno než dnes. Mnohé osady a samoty zanikly, jiné se změnily v rekreační oblasti. Jen málokteré si zachovaly starosvětské kouzlo horských vesniček jako Přední Alojzov, který leží nedaleko vyhledávané přírodní památky Pasák.
Většina turistů, které přiláká poněkud pozapomenutá oblast západně od Branné, asi zamíří k přírodní památce Pasák. Výchozím místem pro cestu je most pod železniční stanicí Branná, odkud se vydávají po značené naučné stezce. Prochází se kolem řady skalních srubů a izolovaných skal nad údolím Polomského potoka.
Podle geologů jsou to pozůstatky mrazového zvětrávání. Nejzajímavější z nich je vlastní Pasák. Izolovaná skála připomínající lidskou postavu, ke které se váže několik pověstí. Dále Kovadlina a plotna s převisem. Od skal je krásný výhled na Vozku a Keprník.
Pokud se člověk vydá dále po naučné stezce po okraji lesa, dostane se na rozsáhlé louky. Uprostřed první z nich stojí skupinka starých stromů a mezi nimi pozůstatek někdejších Božích muk. Původní svatý obrázek zde už dávno není a nahradil jej drobný obrázek, který připomíná, že zde kdysi dávno bydleli lidé.
Rozcestník na nejvyšším bodě louky prozradí, že se nacházíme nad osadou Přední Alojzov. V tu chvíli člověku dojde, že hromady kamení, které cestou potkával, nejsou dílem přírody, ale lidských rukou. Však také další zastavení prozradí, že tyto hromadnice stavěly celé generace osadníku Předního Alojzova. Z vyhlídky je krásný pohled na Brannou, ale i na celou oblast Staroměstska a Králického Sněžníku.
Naučná stezka vede dále k hájovně Banjaluka, ale my se vydáme jen kousek na další Alojzovské louky. Když máte štěstí, můžete zde potkat plaché laně nebo divočáky. V zimě je tato oblast doslova popsána stopami zvěře. Louky ocení právě běžkaři, kteří se zde mohou dostat až na cestu, která je pozvolným stoupání dovede na Volskou Louku a odsud třeba až na Vozku.
Já se ale při svém výletu vrátím kousek stejnou cestou a u zmíněných Božích muk sestoupím dolů veden zelenou turistickou značkou. Cesta podél vodojemu mě dovede až do Předního Alojzova.
Přiznám se, že je to úžasná vesnice, kterou si oblíbí každý milovník horských krajů. Je to sice jen asi šest stavení, ale velmi citlivě udržovaných. Pod domy je malé prostranství, kde stojí kříž z roku 1910 a pitoreskní sochy, patrně dílko některého z místních chalupářů. Přední Alojzov je poněkud tajemná osada, které dal jméno kníže Alois z Lichtenštějna, který nastoupil k moci rok po jejím založení.
Vznikla na vrchnostenské půdě v roce 1783, kdy každý osadník dostal pronajatý jeden lán silně kamenitých pozemků, které si musel vysbírat, a tak si zajistit půdu k obživě. Velká část dřívějších pozemků obce už zanikla a zarostla lesem. Koneckonců, část terasových polí budeme procházet i po cestě dolů k nádraží v Branné. Stopy teras jsou zde dodnes patrné.
Cesta opět provázená zelenou značkou vede nejen přes pole, ale také kolem výrazného skalnatého bradla, jehož výška mnohdy převyšuje patnáct metrů. Využívají jej horolezci a je to málo známý skalní útvar celého Branenska, který však rozhodně stojí za to vidět. Stejně jako celou okolní krajinu, která je neuvěřitelná pro každého, kdo tuto oblast navštíví poprvé.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.