Priessnitzův pomník odstartoval kariéru sochaře Josefa Obetha

19. srpen 2015

Areál jesenických lázní je plný soch, které vděční pacienti věnovali jejich zakladateli, Vinzenci Priessntzovi. Nejvýstavnější pomník známému rodákovi však najdeme na zcela jiném místě – ve Smetanových sadech na úpatí Křížového vrchu, kde stojí od roku 1909 unikátní dílo známého slezského sochaře Josefa Obetha.

Sousoší stojí v polovině parku, s lehkým převýšením nad městem, už více než sto let. Postaveno bylo u příležitosti sta let od narození této významné osobnosti jesenického lázeňství a je pozoruhodné, že příprava tohoto díla trvala celých deset let. Už v roce 1899 byla vyhlášena soutěž na stavbu Prisessntizova pomníku, na který se složili významní obyvatelé města. Na veřejnou výzvu se přihlásilo sedm významných sochařů – od místních až po sochaře z Rakouska a Německa. Kupodivu, vyhodnocení soutěže hovořilo jasně pro místní umělce. Třetí místo získal Hans Schwathe z Velkých Kunětic, druhé Paul Stadler z Jeseníku.

Vítězem soutěže se pak jednomyslně stal Josef Obeth. Porotu si získal monumentálním pojetím pomníku. Jeho centrální postavou je právě léčitel z Gräfenbergu, po jeho pravé ruce pak přicházejí nemocní a na levé straně pomníku se naopak objevuje symbol zdraví, mladí a svěží lidé odcházející vyléčení silou vody, která prýští ze země pod nohama „vodního doktora“. Mottem pomníku je věta „Priessnitz a jeho dílo jako studnice mládí lidstva“, která vystihuje touhu po zdraví.

Celkové náklady na pomník přesáhly 40.000 tehdejších rakouských korun, a přestože jeho financování se neobešlo bez problémů, byl nakonec odhalen v roce 1909. Dílo je vytvořeno z mramoru, který zčásti pochází z Tyrol, zčásti pak z nedalekých Velkých Kunětic. Už krátce po dokončení byl pomník velmi obdivován nejen laickou, ale i odbornou veřejností. To přineslo užitek tehdy začínajícímu Josefu Obethovi, který se stal jedním z nejvyhledávanějších sochařů Slezska. Vzhledem k tomu, že mu v době soutěže ještě nebylo ani třicet let, dá se vytvoření pomníku považovat za jeho první krok ke slávě. Spolu s J. Klasem si otevřel sochařskou dílnu ve Velkých Kuněticích a i díky tomu se s jeho díly můžeme setkat na mnoha místech Jesenicka, ale také v dnešním Polsku, na Krnovsku a dokonce i na jižní Moravě.

Smetanovy sady

Po válce byl Josef Obeth zařazen do odsunu. V poválečném Německu těžko nacházel sochařskou práci, takže pracoval jako restaurátor v norimberském muzeu. Zemřel v roce 1961 ve věku 87 let. Mnohá jeho díla bohužel podlehla poválečnému obrazoborectví všeho německého. Ta, která se zachovala, patří v čele s pomníkem Vinzenzi Priessnitzovi k tomu nejpozoruhodnějšímu, co dvacáté století v oblasti výtvarného umění na Jesenicku zanechalo. Samotné sousoší je považováno za unikátní dílo a jako takové bylo uchráněno od případného zničení. Dnes jej obdivují mnozí návštěvníci města. Přístup k němu je jednoduchý, vedou sem značené stezky z centra města a kdo do parku přijde, určitě jej nepřehlédne.

Z města sem turisty dovede značená cesta
autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.