Proces výroby sýra začíná porodem telete

Porodnice

Vezměme to ovšem po pořádku. Od kraví porodnice. Jsou tu adeptky, které by se měly do tří týdnů otelit. Krávy nás pozorují stejně jako my je. „Myslím, že jim vyhovuje, když sem teď chodí více lidí. Možná ne úplně každé, některé jsou stejně jako lidé introvertky, ale některé jsou zvědavé,“ říká Šárka Osičková, která tu hospodaří spolu s manželem Václavem. Ten dodává:

„Jsou to profesionální pozorovatelky. Kráva, která neuměla v přírodě pozorovat okolí, měla malou šanci na přežití. Dívá se na nás mnohem dříve, než k ní přijdeme. Jsou dnes výborné metody, kdy na dálku navážete se zvířetem kontakt. Ono přesně ví, jestli ho vnímám, a když se správně postavím na správné místo a ustoupím ve správný moment, to zvíře je schopné mě následovat, i když mezi námi je distanc třeba deset metrů.“

Drbátko|foto: Aleš Spurný

Spokojenost krav na Hané

Některé kusy se krmí za zábradlím řekněme na terásce přiléhající k porodnici, průhledem dovnitř stáje vidíme připravující se rodičku ležet na podestýlce. Vedle ventilátorů zavěšených venku pod střechou mě zaujalo zařízení složené ze dvou válcových kartáčů připomínající myčku na auta: „My tomu říkáme drbadla a zvířata to milují. Když se toho dotknou a nadzdvihnou to, tak se oba kartáče začnou točit a jeden ho drbe zboku a druhý shora. Pokud chceme mít u krav úspěch a chceme, aby dobře dojily, musíme se o ně dobře postarat, aby byly spokojené. Kráva by optimálně chtěla být na velké pastvě, ale to není realita oblasti, kde žijeme. To, co tady vidíte, je takový kompromis. Jsme na Hané a nejsme schopni pást zvířata. My se tedy uměle snažíme, vytvořit jim v rámci možností ideální prostředí,“ dozvídáme se od hospodáře.

Telecí jesle

Hned vedle porodnice si prohlížíme řady plastových boudiček s předzahrádkami pro malá telátka, kde tráví jeden měsíc a pak pokračují do takzvané školky, kde už se chovají ve skupinkách.

Telecí jesle|foto: Aleš Spurný

„Telata potřebujeme kvůli obměně stáda a také aby kráva začala produkovat mléko. Chtěli bychom, aby se nám každé zvíře jednou do roka otelilo. Jalovičky tu zůstávají a býčci odcházejí na výkrm. A jelikož v České republice je malá tradice konzumace hovězího masa, tak býčci se věku jednoho měsíce vyváží do Španělska nebo do Itálie, kde je spotřeba hovězího masa větší. Mladé krávy potom nahradí ve stádu staré. Průměrný věk zvířat při odchodu ze stáda je u nás je šest let,“ vysvětluje Václav Osička.

Krávy lépe snášejí zimu než vedro

Pokračujeme do haly pro dospělá zvířata, kde vidíme jednu krávu vedle druhé. Některé leží v centru v oddělených kójích, jiné stojí u zábradlí a krmí se. „Hala nemá stěny, jen svinovací plachty, střecha je izolovaná a pod ní jsou zavěšeny ventilátory proto, že krávy snášejí lépe zimu než vedro. Optimální teplota pro ně může být kolem pěti stupňů Celsia. Tuto halu už jsme stavěli my. Každá kráva tu má svoji postýlku, která je čistá. Je konstruovaná tak, aby se krávě dobře leželo, ale když se postaví, aby musela couvnout, aby si místo co nejméně znečistila výkaly,“ říká náš průvodce. Míjíme zděné stáje v prostorách původního statku a míříme do již zmíněné dojírny.

Krávy|foto: Aleš Spurný

Krávy jsou sledovány na každém kroku

Součástí zařízení dojírny je sofistikovaná technika. Vidíme malé panely s číselnými klávesnicemi a červené číslice na světelných displejích. „Zvíře přijde do dojírny, a je načteno jeho identifikační číslo. Tady předá informace o tom, kolik za dnešní den udělalo kroků, kolikrát se kráva postavila a lehla. V průběhu dojení se zaeviduje, kolik mléka nadojila, a jakou mělo mléko elektrickou vodivost. Každé zvíře má desetidenní průměr a počítač vyhodnocuje odchylky. Pokud udělá méně kroků, než obvykle, počítač vyhodnotí, že je zvíře nemocné a když udělá naopak kroků více, pravděpodobně se může jednat o říji a zvíře je třeba inseminovat,“ vysvětluje Václav Osička.

Zařízení k dojení|foto: Aleš Spurný

Manželé Osičkovi ke zvířatům inklinovali od dětství. Seznámili se při studiu na veterinární škole. Začátky farmaření nebyly lehké, při budování hospodářství je čekala spousta práce. Pan Osička říká, že jejich rozhodnutí by se někdy dalo hodnotit jako mladická nerozvážnost . Sen se jim ovšem vyplnil. Dnes chovají tři sta krav a vyrábějí řadu mléčných produktů. To nám prozradili při procházce jejich farmou, na kterou se můžete vydat v rozhlasovém pořadu Přímo z místa prostřednictvím odkazu v úvodu článku.