Prostějovské sídliště Svobody navazuje na dobré prvorepublikové tradice

12. říjen 2015

„Klidně bych tady bydlel i dnes, to sídliště je mi sympatické. Prostějov byl ve dvacátých a hlavně ve třicátých letech dvacátého století baštou nových směrů, zejména funkcionalismu. Myslím si, že je několik staveb, které i po druhé světové válce na toto období navázaly. A právě sídliště Svobody je jednou a možná poslední z nich. Navíc nejde o stavbu ojedinělou, ale o zdařilý komplex,“ prozradil v dalším vydání pořadu Přímo z místa historik architektury Miroslav Chytil.

Sídliště jako oáza klidu s prostorem pro relaxaci

Naši procházku jsme začali ve vedlejších Kolářových sadech, které od sídliště odděluje silnice. Pokud ji přejdeme, ocitneme se ve světě, který, jak náš průvodce říká, nemusel člověk do patnácti let opustit. Hned za silnicí stojí škola, školka a uvnitř sídliště nejezdí auta. Naopak vstupujeme do dalšího zeleného prostoru, který se rozprostírá uprostřed mezi paneláky. V centru rozlehlé louky vidíme jehličnaté stromy i lípu.

Sídliště Svobody

„Nacházíme se v srdci sídliště. Ty stromy kolem a veškerá zeleň byla uměle vysazena. Já si pamatuju, jak se slavnostně vysazovala zmíněná lípa Svobody a také, jak jsme tu jako malí kluci přes ty stromy skákali,“ vzpomíná Miroslav Chytil.

„Panelák přímo před námi je největší dům, který tady stojí. Má osm pater a tři vchody. Ostatní osmipatrové mají jen dva vchody. Jako kluk jsem tu bydlel, a byl jsem na to pyšný. Navíc jsme měli výtah. Sídliště se skládá ze čtyřpatrových a osmipatrových domů, a ty čtyřpatrové výtah neměly,“ dodává Miroslav Chytil. Podle tehdejších norem musel mít výtah pětipatrový dům.

Sídliště Svobody

Od zahradního města ke králíkárnám

Normy, které se měnily, určovaly i počet obyvatel na jeden hektar. Sídliště ze šedesátých let mohlo být pojímáno takto velkoryse, jak potvrzuje náš průvodce: „Architekt – urbanista si mohl v šedesátých letech dovolit daleko více prostoru využít pro rekreaci.

Sídliště Svobody

Ty domy nebyly natěsnané na sebe. Naopak v té nejvulgárnější podobě jsou sídliště z let osmdesátých; jeden panelák za druhým bez jakékoli další urbanistické ideje, bez možnosti něco vytvořit mezi těmi domy.“ Takové sídliště, jak jsme se dozvěděli, stojí asi tři stametrů za rušnou silnicí.

Občanská vybavenost

Prostějovské sídliště Svobody vznikalo v první polovině šedesátých let, a kromě klidného prostoru pro volný čas doplněného lavičkami a hřišti, kromě zmíněných škol tu najdeme i centra s obchody a službami. „Tady u toho největšího paneláku máme vlevo nízkou podélnou stavbu, kde byl dětský lékař i lékař pro dospělé, zubař, a tuším, že i nějaká laboratoř. Takže obyvatel nemusel jezdit do centra nebo na druhou stranu města. Všechno měl tady,“ vzpomíná Miroslav Chytil.

Sídliště Svobody

Na okraji sídliště Svobody přicházíme k multifunkční kostce, jak vidíme, sídlí tu lékárna, banka, květinářství, oční optika, masna, samoobsluha, kavárnička a restaurace. „Původně skladba těch provozoven byla jiná, ale bylo tu téměř vše, co člověk potřeboval. Květinářstvím a holičstvím počínaje po odbočku knihovny.

Umělecké doplňky a estetická koncepce prostoru v šedesátých letech

Nahoře vidíme takový nesmyslný výklenek z terasy restaurace. Původně tam následovalo krásné vyložené dvouramenné schodiště. Před budovou bylo mnohem míň asfaltu, byly tu žardinky se zelení. V zadní části stála mozaiková kašna s plastikou z bronzových plechů typickou pro šedesátá léta s názvem Touha po slunci.

Sídliště Svobody

Od určitého počtu obyvatel nebo zaměstnanců bylo povinností architekta vytvořit nějakou plastiku. Ten nástupní prostor byl velmi příjemný, ale bohužel se stalo, že byl vybetonován, kašna rozbourána, květinová výzdoba zničena. Plocha dnes slouží jako parkoviště, které je ještě málo využívané. V době vzniku sídliště bylo oproti dnešku jen málo lidí, kteří vyvlastnili auto.“

Pokud chcete více informací o sídlištích, jejich výstavbě a proměnách, poslechněte si naši reportáž. Najdete ji nahoře nad článkem. Hovoří zmíněný historik architektury Miroslav Chytil a také jeho olomoucká kolegyně Martina Mertová.

Sídliště Svobody
autor: Aleš Spurný
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.