U Nových Zámků nedaleko Litovle lovil sám císař

25. září 2020

Kdysi lovily v lužních lesích kolem Nových Zámků korunované hlavy. Dnes je to místo zasvěcené tichu, turistům a také přírodě. Přitom jsme jen jeden a půl kilometru od dálnice a asi tři kilometry od Litovle. A navíc, je to místo, kde dýchá historie.

Už od 13. století byla Doubrava kolem dnešních Nových Zámků místem, kam jezdil na lov nejeden velmož. Když úsovského panství spravoval rod Boskoviců, pořádaly se první hony, na které Jan Šembera z Boskovic zval své přátele. Snad právě on zde nechal pro lovce v 16. století vybudovat malý letohrádek.

Pověst o jelení kůži

Mezi hosty Jana Šembery patřil i sám císař Maximilián II. V roce 1563 v Doubravě skolil několik kanců, lišku a zajíce. V roce 1577 se sem na lov vydali i pozdější nepřátelé, bratři Rudolf II. a Matyáš. Podle dochovaných spisů ulovili tři srnky, vlka, 16 divočáků a jednoho dovezli do města dokonce živého.

Jan Šembera byl skutečný milovník života a nic lidského mu nebylo cizí. Pověst, která se o něm v Litovli dochovala dodnes, říká, že jednou někde u Nových Zámků ulovil jelena. Na místě jej stáhl a kůži s trofejí si vzal sebou. Někde u řeky Moravy však narazil na místo, kde se koupaly dívky z okolních vsí. Hodil na sebe jelení kůži a snažil se připlížit, aby měl pěkný výhled.

Zámek dnes slouží jako sociální ústav

Jelení kůži, kterou na sobě měl, však ucítili psi jeho lovčího, který byl někde poblíž. Pustili se za ním a Jan Šembera s hrůzou zjistil, že se čerstvá jelení kůže na něj přilepila a nejde shodit. Nezbylo mu nic jiného, než se dát na útěk před štěkající smečkou. Jen hlasité volání na lovčího, a zapřísahání, že není jelen, ale jeho vlastní pán, mu nakonec zachránilo jeho skutečnou kůži.

Rod Lichtenštějnů vystavěl zámek a později jej přenechal armádě

Po smrti Jana Šembery získal úsovské panství sňatkem rod Lichtenštejnů. Třicetiletá válka lovu nepřála, ale už v roce 1690 Jan Adam z Lichtenštejna nechal zbořit starý letohrádek a na jeho místě vybudoval barokní zámek. Snad tehdy se tomuto místu začalo říkat Nové Zámky. Zámek sloužil zejména loveckým hostům.

V letech 1730-1733 jej Lichtenštejnové přestavěli podle návrhu italského malíře a architekta Antonia Beduzziho. Freskami zámek vyzdobil Domenico Mainardi.

Templ - chrám přátelství

Za sedmileté války dali Lichtenštejnové zámek k dispozici armádě a vznikl zde lazaret pro raněné rakouské vojáky. Připomíná to i tzv. Černý kříž při lesní cestě nedaleko zámku, který nechal vztyčit na památku zemřelých vojáků v roce 1841 Alois z Lichtenštejna.

Lazaret zde byl i za napoleonských válek a v roce 1805 bohužel zámek vyhořel. Jan Josef z Lichtenštejna na tomto místě vystavěl v letech 1813-1820 novou stavbu, v podobě, jak ji víceméně známe dnes. Zámek byl doplněn kaplí sv. Eustacha a okolní krajina byla proměněna v krajinářský park s mnoha romantickými stavbami.

Architektem přestavby i parku kolem byl Josef Hartmuth. Zámek sloužil jako občasné letní sídlo Lichtenštejnů. Byl zde lesní úřad úsovského panství a hospodářská správa velkostatku. Později byl zámek zestátněn a dnes je zde sociální ústav.

K zámku patří i hospodářská stavení

Zajímavá je však i budova naproti zámku, která tvořila hospodářské zázemí sídla. Už v roce 1634 zde byl postaven hřebčín. Na konci 17. století byl dvorec přestavěn spolu se zámkem a i při dalších přestavbách býval upravován i vzhled hospodářských budov.

Jeskyně Podkova byla vytvořena zčásti také uměle

V letech 1806-1808 současně s obnovou zámecké stavby nechali Lichtenštejnové vystavět objekt panského dvora „Maierhoff“ nacházející se před hlavním průčelím zámku. Rekonstrukce byla dokončena kolem roku 1820, a od té doby je hospodářský dvůr ozdoben empírovým portálem s hodinami. Dnes se zde specializují na chov koní a dvůr je využíván i jako jízdárna a penzion.

autor: kbz
Spustit audio