Slavětín patrně založil zeměpanský lovčí
Malebná kaple, krásné okolí i pozoruhodné terény pro houbaře i cyklisty – to jsou hlavní pamětihodnosti Slavětína na Olomoucku. Obec však má své kořeny na úsvitu dějin tohoto kraje a u jejího zrodu stáli členové zeměpanské družiny.
V letech 1208 – 1232 se připomíná v listinách královský lovčí a olomoucký úředník Slavata. Právě on je považován za osobu, která položila základy dnešní vesnice Slavětín, rozprostírající se v této krajině a zároveň za osobu, jež dala vesnici také jméno. Samotná obec je připomínána až později. V roce 1260 se uvádí jako svědek na jedné z dochovaných listin jistý Jakub ze Slavětína. O patnáct let později je pak muž jménem Vítek ze Slavětína jmenován lovčím na tehdejším hradě Úsově.
Následující léta znamenala pro Slavětín časté střídání majitelů. Byli jimi vesměs drobní zemané, kteří se v držbě střídali až do třicetileté války. Po jejím skončení připadla obec do správy vrchnosti vlastnící statek v nedalekých Haňovicích. Jeho držitelem byla po konfiskacích olomoucká kapitula. Pod správou Haňovic pak Slavětín zůstal až do konce patrimoniální správy. Poté připadl k litovelskému politickému i soudnímu okresu. Do roku 1980 byla obec samostatná, poté přináležela k Luké a od počátku devadesátých let se jí vrátila samostatnost.
Původní ves se rozkládala patrně kolem někdejší hradské cesty směřující na Bouzov. Je to dodnes znát na poloze nejstarších domů vesnice, které sledují trasu dnes vedlejší sinice z Loučky do Kovářova. Podle obecního webu prý na severní straně vesnice dokonce stávala brána. Obyvatelé Slavětína byli zejména zemědělci. Podle urbáře v roce 1686 žilo ve Slavětíně 7 sedláků a 3 chalupníci. Počet obyvatel na přelomu 19. a 20. století přesáhnul 360 osob.
Za nebývalý rozvoj obce koncem 19. století vděčí Slavětín mimo jiné i zdejšímu významnému rodáku Dr. Františku Mathonovi. Ten se narodil v roce 1828. Po absolvování gymnázia v Olomouci studoval nejprve práva a poté filozofii na pražské univerzitě, kde v roce 1854 získal doktorát. V roce 1857 byl jmenován ředitelem nově zřízené brněnské městské reálky, kde působil do roku 1885, kdy byl penzionován. Šlo o výraznou osobnost vlasteneckých spolků Moravy, působil však i jako zemský poslanec. Ve Slavětíně měl letní byt, kam často zajížděl. Zasloužil se v obci o založení školy, hasičského spolku a pošty.
Další významnou osobností rodu byl pak P. Placidus Mathon. Řeholní bratr v benediktýnském klášteře v Rajhradě založil a vedl klášterní tiskárnu v Brně a pracoval také jako redaktor katolických listů. Oba působili jako výrazní propagátoři odkazu sv. Cyrila a Metoděje, a tak se není co divit, že ve svém rodišti nechali vybudovat pozoruhodnou kapli zasvěcenou právě těmto světcům. Stojí na dominantním místě při cestě směrem na Konici a je ve všech směrech pozoruhodná. Osmiboká kaple krytá kopulí byla dokončena v roce 1887. Bratři Mathonové kapli věnovali památce svého otce, který zemřel v roce 1855.
V okolí obce Slavětín je možno využít nádherných terénů pro cyklistiku. Daleké výhledy do kotliny Moravy a protější Nízký Jeseník i do vzdálenějšího Hrubého Jeseníku střídají hluboké lesy, kde není problém potkat srnky, divočáky či další zástupce místní fauny.
Rozhlasovou pohlednici Od Pradědu na Hanou z obce Slavětín jste slyšeli ve čtvrtek, 31. července.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
