Těžba vápence Vitošov proslavila a navždy změnila
Žlutobílá stěna vápencového velkolomu je nejlepším poznávacím znamení Vitošova na Zábřežsku. Je viditelná už z dálky a odráží osudy vesnice pod ní. Stala se průmyslovou oblastí, odkud průmysl nakonec obyvatele vystrnadil.
Od 14. století, kdy je poprvé Vitošov zmíněn, je součástí nedaleké Hrabové. Už v dávných dobách se zde těžil vápenec pro místní potřebu.
První vápeníci zde „řádili“ už v 15. století
Připomínají to některé malé těžní jámy, které dodnes najdeme v lesích nad současnou skálou. Mimochodem, dnešní lom sice vypadá megalomansky, ložisko zdejšího vápence ale nijak velké není.
Vzniklo už před zhruba před 400 miliony let v pravěkém moři a táhne se od Lesnice k Hrabové v šířce jen asi 500 metrů. Zato mocnost vrstvy vápencových usazenin je obdivuhodná. Kromě toho, co vidíme v odtěženém kopci, sahá podle geologů ještě padesát metrů hluboko do podloží Hraběšické vrchoviny.
Chalupu zbořil, postavil pec
V roce 1872 se stalo něco, co předznamenalo budoucí osud vesnice. František Krsek kupuje ve Vitošově chalupu, zboří ji a na jejím místě pak staví první větší pec na pálení vápna.
Na počátku 20. století už jsou na Vitošově velké vápenky dvě. Po II. světové válce se obě staly majetkem státu, který je spojil v jednu, a tak začala éra budování velkolomu.
Ta pokračuje i v devadesátých letech, kdy je lom i vápenka zprivatizována a nastává éra budování nové pece i výrobny stavebních hmot. Poslední stopa staré vápenické tradice, kruhová pec, mizí na konci devadesátých let. Bohužel s rozvojem vápenické tradice sice lidé nejprve získávají práci, později je však ochranné pásmo částečně vyžene z obce.
Díky němu bylo nutné vykoupit a zbořit část místních domů, a tak z původní osady se dnes dochovala jen necelá desítka trvale obydlených chalup.
Továrna dodávala „německou“ elektřinu
Vitošov se tak stal průmyslovou zónou se vším všudy. Už v 15. století byl na struze napájející vitošovský rybník postaven mlýn. Na jeho místě vznikla díky podnikateli Schmeiserovi v 19. století nejprve přádelna. Ta byla později přestavěna na elektrotechnickou továrnu. Průmyslová výroba v ní pokračuje dodnes.
Zajímavé je, že na náhonu, který poháněl zdejší stroje, byla postavena turbína, která na počátku 20. století napájela elektřinou zejména německé vesnice na Zábřežsku. I proud byl totiž národnostně rozdělen. Hubert Plhák z Háje u Třeštiny umožňoval svítit Čechům, Franz Schmeiser z Vitošova zase Němcům.
V lomu bydlí netopýři, vila u továrny chátrá
Díky průmyslu se zdá, že na Vitošově nic zajímavého není. To je ovšem omyl. Vápencová stěna naproti bráně do továrny odhaluje skryté dutiny, které byly při těžbě odkryty a dnes jsou například zimovištěm netopýrů. Přímo u továrny bohužel chátrá půvabná vila a i samotný lom je jakýmsi majákem, který neodmyslitelně patří ke koloritu obce i celého Zábřežska.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
