Uničovské opevnění bránilo nejprve město před Švédy, následně pak Švédy před císařem

21. srpen 2014

Obcházíte-li zejména západní část historického centra města Uničova, nemůžete si nepovšimnout cenného historického artefaktu v podobě zachované značné části původního městského opevnění. To se v Uničově zachovalo opravdu ve značné míře a do jisté míry dnes stále ohraničuje historické centrum města od novější zástavby. Až je to pozoruhodné, když procházíte sídlištěm a pak najednou z ničeho nic stojíte u zachované městské brány. Doslova jako byste procházeli jakýmsi časovým tunelem.

A to se dostáváme k historii. Ta je u Uničova opravdu pozoruhodná, vždyť město bylo založeno kolem roku 1213. Z něj se zachovala nesmírně cenná listina potvrzující městská práva. Původně bylo město ohrazeno pravděpodobně dřevěnou palisádou. Přibližně sto let po založení města se v dalších písemných pramenech mluví o domech uvnitř městských hradeb.

To by znamenalo, že tehdy město dostalo nové kamenné opevnění. Když tento fakt člověk vysloví, může vzniknout pocit, že se prostě měšťané rozhodli, ze dne na den se pustili do práce a za pár dní bylo po všem. Jenže ono to bylo jinak. K postavení hradeb bylo nutné povolení panovníka (jednalo-li se o zeměpanská města). Pak se začalo budovat, ale pokud si představujeme nějakou jednoduchou stavbu, jsme opět na omylu. Městské hradby v Uničově měly celkovou délku téměř jeden a půl kilometru. Postupně byly složeny ze dvou zdí a vodního příkopu.

Uničovské hradby

Zajímavé je, že od nejstarších dob města se do něj vcházelo čtyřmi branami. Ty respektoval stavebník hradeb i poté, co opevnění dostalo kamennou podobu. Na severu se vcházelo branou Šumvaldskou. Byla hlavním vstupem do města a někdy se jí říkalo také Královská brána. Na východní straně se do města vcházelo Brníčskou bránou, na jižní Litovelskou a na západní straně branou Medelskou. Ta se nám zachovala do dnešních dnů a je nesmírně krásným dokladem středověkého stavitelství.

Právě na Medelskou bránu navazuje nejzachovalejší část opevnění. Kolem je dnes malý parčík s vycházkovým chodníčkem, který nás zavede mimo jiné i k půlkruhové baště vystupující z linie opevňovací zdi. Když jsme u těch dochovaných částí opevnění, to se sice zachovalo hlavně na západě a jihu města, ale i na východní straně existuje jeden pozůstatek středověké fortifikace. Je to bývalá středověká zbrojnice, v níž dnes sídlí muzeum U Vodní branky.

Dnes Muzeum, kdsi branka pro pěší do města

A právě vodní branka, která byla pátým vstupem do města sloužícím pouze pěším, stávala nedaleko tohoto místa – ne tedy přímo v tomto objektu, jak se někdy nepřesně uvádí. Před muzeem se nám ale dochoval fragment příkopu, který byl dalším obranným prvkem města.

A tak se vraťme opět do historie. Opevnění bylo opět přestavováno počátkem husitských válek a na přelomu 15. a 16. století. Snad i díky tomu město přestálo obléhání husitů v roce1424 a 1431 i vojsk uherského Matyáše Korvína v roce1468. Tehdy mělo město dvě opevňovací zdi – hlavní hradbu, prý až dvanáct metrů hluboký příkop a parkánovou, o něco nižší zeď.

Znovu se okolo Uničova budovalo v letech 1575–85, kdy před hlavní a parkánovou hradbou přibyl zemní val a příkop. Švédové ale i přesto město v roce 1642 obsadili a aby se vyvarovali podobného osudu, nechali vztyčit nový zemní val se sedmi raveliny, které měly chránit vstupy do města a další dvě strategické pozice. Stavěli dobře a švédská posádka se tak ubránila třem útokům císařských vojsk a hověla si ve městě až do roku 1650.

Zachovalý příkop u bývalé zbrojnice

V roce 1742 se hradby opravovaly naposledy. Důvodem byla válka s Pruskem o rakouské dědictví; vojska pruského krále Fridricha rok před tím obsadila město. Po stažení Prusů byly hradby upraveny, ale už nikdy město neubránily.

Projít po uničovských hradbách jste se s námi mohli ve čtvrtek 21. srpna.

autor: kbz
Spustit audio