V Bezděkově u Úsova vyráběli z místní hlíny pigmenty do malířských barev

20. prosinec 2016

Od Pradědu na Hanou

Údolí potoka Rohelnice protíná nejjižnější část Úsovské vrchoviny a umožňuje tak relativně pohodlné cestování tímto jesenickým podhůřím. Je také místem, kde se odpradávna usazovali lidé a to platí i pro místo, kde dodnes stojí domy malé osady Bezděkov u Úsova.

Jak jméno napovídá, zakladatelem této vesnice byl patrně nějaký Bezděk. Kdo to byl a kde se tady vzal, už asi nezjistíme, je však jisté, že ve svých počátcích patřil Bezděkov u Úsova moravskému markraběti. Bratr Karla IV. Jan Jindřich v roce 1371 jako moravský markrabě totiž odkázal toto území svému synu Prokopovi.

Tato listina je vůbec první, která existenci Bezděkova připomíná a také první, která obec zmiňuje jako součást úsovského panství. K němu pak obec patřila po celé období vrchnostenské správy a sdílela s ním osudy dobré i zlé.

Bezděkov - obecní úřad|foto: Miroslav Kobza

Osada byla poměrně malá, ale byla postupně dosídlovaná. Pozemky obce nebyly nijak rozsáhlé, i dnes má obec katastr pouhých 13 hektarů. Nejprve zde žilo sedm rodin, později o tři více. Zatímco na počátku 16. století byla jména zdejších obyvatel výhradně česká, na konci 16. století se objevují i německá pojmenování.

Třicetiletá válka byla pro Bezděkov skutečnou pohromou. Část statků byla opuštěna a musela být opět dosídlena. Počet obyvatel následně rostl pomalu. V roce 1771 měl Bezděkov 91 obyvatel.

Ještě dnes je Bezděkov, přestože se jedná o jedinou obec, rozdělen na dvě části, které spolu stavebně nikdy nesplynuly. Velký Bezděkov se rozkládá blíže k Polici, Malý Bezděkov pak od Velkého odděluje kopec, který překonává silnice tvořící páteř obou částí. Už od 16. století je ve vesnici zmiňován mlýn. Kromě toho se zdejší obyvatelé věnovali hlavně zemědělství.

Bezděkov - kříž pod obcí|foto: Miroslav Kobza

Pozoruhodností vesnice bylo naleziště železitých hlinek. Místní podnikaví lidé je těžili a vyráběli z nich přírodní pigmenty do malířských barev. Tato produkce se udržela ještě po II. světové válce.
V současné době je Bezděkov oblastí, kde se pěstuje levandule pro proslulou levandulovou kavárnu a její výrobky.

Obyvatelé Bezděkova byli lidé zbožní

I v tak malé vesničce najdeme drobné sakrální památky, a také kapli postavenou v 19. století a zasvěcenou sv. Antonínu. Jeden ze dvou křížů stojí při vjezdu do vesnice od Police, druhý pak na kopci oddělujícím obě části osady.

Na boční stěně kaple pak najdeme pomník padlým z I. světové války. Osada odpradávna přifařena do nedaleké Police. Následně však byl přiřazen do farnosti úsovské. Do školy odsud děti chodily do Police.

Dnes je Bezděkov součástí Úsova. Původně tato malá vesnice splynula s Policí, po jejím osamostatnění od Úsova však Bezděkov ve svazku s městečkem pod někdejším hradem zůstal. Obcí vede cyklotrasa, kterou lidé často využívají k cestě na Bradlo. Mimo to najdeme před vesnicí obří nápis „Vítejte v Bezděkově“. Viděl jsem jej už pozdě na podzim, ale myslím, že je celý z levandulových keříků a je moc pěkný. Stejně, jako celý Bezděkov.