Ve Valšovském Dole pálili těla vampýrů, tavili železo a vyráběli papír do celého světa

Valšovský Žleb, Valšův Důl či Valšovský Důl – to jsou tři názvy jednoho místa, které je však rozděleno mezi dvě obce a dokonce i mezi dva kraje. I přes tuto schizofrenii současnosti je minulost této obce víceméně společná, spojená s průmyslem i tajemnými obřady vymítání vampyrismu.

Chaos panuje ovšem i v dějinách tohoto místa, které je často zaměňováno s jinými místy jménem Valšov. Zdejší lokalita je však prokazatelně osídlena od roku 1264, kdy ji listina biskupa Bruna zmiňuje jako Volšov. Osada vznikla při staré obchodní stezce vedoucí z Rýmařova do Olomouce přes Osadu Rešov. Ještě na konci 15. století patřil Valšov, patrně s většinově českým osídlením, k sovineckému panství, později však zprávy o jeho existenci z listin mizí.

Nedá se říci, že by v té době toto místo nebylo osídleno. Jen prostě neexistovalo jako samostatná sídelní jednotka. Zmínky o opuštěném Valšově dole či Valšovské louce se objevují i v 16. a 17. století. Z té doby se také dochovala zpráva o spálení těl nebožtíků, kteří byli podezřelí z vampyrismu. Až v roce 1771 se znovu objevuje v písemnostech zmínka o samotě Walschendorf. Od té doby už je toto místo zase trvale osídleno.

Torzo někdejší továrny před vjezdem do osady Valšovský Důl

Dnešní Valšovský důl je znám všem, kteří se vydávají na Rešovské vodopády. Právě zde se odbočuje z hlavní silnice z Dlouhé Loučky do Rýmařova do údolí Huntavy. Původně se však jednalo o místo spojené hlavně s průmyslem. Už v 16. století je zde uváděna pila. Ve stejné době měla pod vrchem Ostrý, který se tyčí nad soutokem Oslavy a Huntavy, stát také huť s hamrem a drátovnou, zpracovávající bohatství nejprve stříbrných, později železných rud Nízkého Jeseníku. Kromě toho zde byl i mlýn a olejna – tedy taková průmyslová zóna sovineckého panství.

Papírna, která dovážela papír do celého světa

Hlavní sláva průmyslové výroby v tomto místě však teprve měla přijít. Už v roce 1612 dokládá dochovaná značka existenci papírny na Sovinecku a záhy je zmíněn v tomto místě papírník Jakub Hönigschmied.

Někdejší papírna sloužila dlouho jako restaurace - dnes je bohužel zavřená

Zakladatel papírny ale zdaleka nedosáhl takového věhlasu jako jeho pokračovatel, papírnický tovaryš, původem z Bavorska, Jakub Weiss. Na konci 17. století zde zakládá papírnickou dynastii, která provozovala zdejší papírnu téměř čtvrt tisíciletí, ale navíc vyráběla papír i na mnoha jiných místech Moravy i Slezska. Právě zde Ignác Weiss v roce 1838 spouští první papírenský stroj na Moravě.

Papírna přežila až do 20. století a její výrobky mířily do celého světa. V té době už se zdejší kraj opět stává přitažlivým i pro turisty a kromě továrenských objektů jsou tu i výletní restaurace a místa k ubytování těch, kteří se vydávali do údolí obou řek. Po II. světové válce se však toto místo změnilo. Odešli původní obyvatelé a následná leta znamenala devastaci tohoto kdysi malebného místa. Své způsobily i povodně a pak stavba nové silnice.

Vila patřící kdysi k papírně má ve štítě plastiku Madony s Ježíškem

Kdyby se papírník Weiss dnes přijel do Valšovského dolu podívat, patrně by jej nepoznal. Zmizela stará kaple i kříž, který zde stával. Z papírenských objektů jsou ruiny a ten, který byl přebudován na restauraci, už je také uzavřen pro veřejnost.

Na druhou stranu zde ale stále najdeme místa, která stojí za to vidět, jen se musí trošku více hledat. Stačí zastavit ve vesnici na hranici obou krajů a projít si ji. Stará tovární vila doposud stojí a i ruiny fabrik mají své kouzlo. Krajina kolem je stále divukrásná a navíc, stále je to křižovatka cest na Rešovské vodopády i na Sovinec.

Tady začíná náš kraj - obec však pokračuje
autor: kbz
Spustit audio