Zákulisím šumperského divadla dvacet let po požáru

23. říjen 2014

V sobotu 25. října uběhne přesně 20 let od chvíle, kdy zachvátil budovu šumperského divadla obrovský požár. V té chvíli to vypadalo, že éra divadla v okresním městě pod Jeseníky navždy končí, naštěstí se ale zvedla obrovská vlna solidarity nejen mezi divadelníky, ale i veřejností.

Podařilo se sehnat peníze na celkovou rekonstrukci a dnes divadlo žije a dále působí jako stálá profesionální scéna. Opravená budova i zákulisí divadla rozhodně stojí za vidění.

Počátky divadla v Šumperku sahají až do 17. století, kdy se dochovaly zprávy o divadelních produkcích zejména o velikonočních a vánočních svátcích. Město také navštěvovaly kočovné společnosti, které zde působily až do 19. století. Právě tento čas je dobou, kdy se zdejší měšťané snažili zřídit stálý společenský sál.

Hrálo se totiž v hostincích a kavárnách, ale dostatečně reprezentativní prostory městu chyběly. Tímto prostorem se v polovině 19. století stal sál v budově někdejší střelnice, jehož adaptaci do jisté míry financovali i šumperští ochotníci, kteří svými produkcemi vybrali velkou část prostředků. Kromě nich hráli v prostorách střelnice i významné osobnosti vídeňské opery, které sem zajížděly na popud přítele Šumperka, ředitele opery Wilhelm Jahn.

Na konci 19. století bylo jasné, že bude nutné postavit nový spolkový dům. Svou hru v tom hrála i snaha německého města vymezit se proti sílícímu tlaku české menšiny zejména v okolních obcích. V roce 1900 vybralo v soutěži zastupitelstvo města projekt vídeňského architekta Georga Bergera a začalo se na hlavní třídě budovat nové divadlo s reprezentativními prostory. Dokončeno bylo v roce 1902. Do dvacátých let zde působily zejména hostující soubory, v roce 1920 sice vznikl stálý soubor, po dvou letech však opět zanikl.

Pověstná skleněný můstek budí respekt

Podobně dopadly další pokusy, které se periodicky opakovaly až do konce třicátých let. Teprve obsazení Sudet a přičlenění města k říši přineslo v rámci propagandy zřízení stálého německého divadla, které neslo název "Městské divadlo východních Sudet". To působilo s omezením až do konce války. V roce 1945 se divadelní budova dostává do českých rukou. Mimo jiného zde působila i česká předválečná ochotnická společnost Tyl. Profesionální divadelní soubor zde začal působit v roce 1951. Od té doby nebyla existence divadla nikdy přerušena.

Samotná divadelní budova však spíše po válce chátrala. V padesátých letech byly odstraněny germánské ozdoby divadla a po rekonstrukci z počátku šedesátých let ztratilo divadlo část své zdobnosti. Následně ale budova procházela jen nejnutnějšími opravami.

V roce 1989 se herci se zapojili do listopadových událostí. Prostor před divadlem se stal místem pravidelných setkání tisícovek občanů města, kteří protestovali proti bývalému režimu. V roce 1990 pak divadlo přechází pod správu města.

Kulisáci staví scénu na první jevištní zkoušku hry Rychlé šípy

Právě před dvaceti lety, 25. října 1994, vypukl v budově divadla patrně úmyslně založený požár, který ji vážně poškodil. Vlna solidarity mezi divadelníky, ale i obyvateli města a okolí, stejně tak i podpora představitelů státu, nakonec odvrátily hrozící myšlenku na zrušení divadla. Podle návrhu olomouckého sdružení architektů Fabián – Janků – Polách – Štys začala generální rekonstrukce vyhořelé budovy spojená s celkovou modernizací divadla. Ta byla dokončena o rok později a následně byl obnoven i provoz divadla, které do té doby hrálo v sále D123 šumperského kulturního domu.

Dnes je divadlo nejen v prostorách přístupných pro diváky, ale i v zákulisí mixem historické a moderní architektury. Pohled do něj vám nabídne další díl z cyklu reportáží Přímo z místa.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.