Zálesí - kout kraje, který překvapí
Do Zálesí jsem poprvé zavítal vlastně náhodou. Šli jsme s kamarády přechod Rychlebských hor a při cestě po hřebenu z Travné. Polská zelená hřebenovka najednou narazila na průsek do českého vnitrozemí. Tak jsme ušli pár kroků a otevřelo se nám nádherné údolí se zástavbou vesničky Zálesí a také krásný výhled nejen na Javornicko ale až k Otmuchowu a na rozlehlá polská jezera.
Podruhé jsem jel do Zálesí záměrně a autem. Naštěstí, chtělo by se říci, protože na kole bych při stoupání na nejvyšší bod obce asi vypustil duši. Již při cestě z Javorníka do této vesnice najdeme jednu stopu historie této oblasti. Nedávno opravenou vápenku přímo v údolí javornického potoka tekoucího z Travné. Právě na katastru Zálesí se totiž v minulosti těžil vápenec a také čedič.
Pak z cesty na Travnou a dále do Polska u božích muk odbočíte vlevo a začněte stoupat. Zpočátku docela pozvolně. Ještě před vjezdem do vesnice pozorný návštěvník objeví vlevo trubky, z nichž teče prudký proud vody do Obecního potoka, který za miliony let vyhloubil toto údolí mezi masívem hory Koníček a Travnou horou. Tato voda není jen tak nějakým potokem ale odvodňuje další důlní oblast Zálesí.
Právě tady se těžil uran. Těžba pod dohledem ruských poradců začala v 50. letech a pro nerentabilnost byla ukončena v roce 1968. Další štoly bychom nalezli o něco více na jih, kolem cesty, která o kousek výše odbočuje ze silnice a vine se po úbočí Prostředního vrchu a kopce Měřice. Dnes najdeme na místě dolů jen odvaly a zbytky důlního zařízení a zabezpečené vstupy do podzemí. Mimochodem, přibližně tam, kde dnes vytéká voda ze štoly č. 3 do potoka, bychom před padesáti lety našli závoru a vrátnici. Dál už se těžilo a nesmělo.
Dnes je Zálesí nádhernou osadou, kde je klid. V zimě je sem přístup poměrně těžký, ale i tady se dá sportovat, již pár let tady existuje lyžařský areál. Přitom si ale obec do jisté míry zachovává původní charakter. Najdeme zde spíše starší opravené domy, některé velmi citlivě, takže se můžeme ponořit do historie.
Zálesí se až do roku 1949 jmenovalo Valdek, což je vlastně německy lesní zákoutí – odsud pozdější český název obce. Historické prameny o této vsi v horách podávají zprávu až v roce 1585. Již v roce 1358 se sice při panství žulovském objevuje vesnice jménem Waldoro, která by mohla být Zálesím, ale důkazy pro to chybí.
Zajímavé je, že mezi prvními osídlenci se objevují slovansky znějící jména, což by mohlo potvrzovat velmi staré osídlení. Lidé v obci se kromě zemědělství živili jako řemeslníci a dřevaři. V pozdějších letech se zde rozvinulo přadláctví. Bohužel vesnice byla často stíhána pohromami. Jednou to byla povodeň, která odnesla ornou půdu, podruhé sucho, že lidé pro vodu musel chodit až na Kladskou stranu Rychlebských hor, své vykonaly válečné útrapy i nemoci – zejména cholera. Nejvíce ale Zálesí postihlo odtržení Kladska od Rakouska, které znamenalo omezenou možnost odbytu přes hřeben Rychlebských hor. Prostě, nikdy se tu nežilo lehce.
Přesto zde kolem roku 1836 žilo více než 600 obyvatel. Jejich počet ale postupně klesal. Po roce 1945 muselo odejít většinové německé obyvatelstvo a obec už nikdy nebyla to, co dříve. Bydlela zde jen hrstka lidí a zdejší domy buď zbořili vojáci v 60. letech nebo je odkoupili chalupáři. Dnes zde žijí necelé tři desítky občanů.
Obec je součástí Javorníka a nedostanete se sem jinak než autem či pěšky. Autobus sem nejezdí. Od poloviny údolí v Zálesí se kopec vzhůru začíná pěkně utahovat. Nedávno opravená asfaltka má krásný povrch, ale i tak dostává autíčko při cestě vzhůru zabrat. Není se co divit, vyjíždíme vlastně až na vrcholový hřeben Rychlebských hor.
Kromě krásných domů si tu můžeme všimnout penzionu. Naproti přes cestu bychom našli starý hřbitov. Ještě poměrně nedávno na jeho místě stál kostel Sv. Barbory postavený v roce 1751. Byl zbořen pro havarijní stav. Další kapli bychom našli při polní cestě odbočující vlevo přímo pod Čedičovým vrchem. Pak už cesta stoupá až na hřeben.
Pod posledními domy pramení zmíněný Obecní potok a na konci cesty najdeme skupinku vzrostlých stromů, odkud pokračuje hřebenová cyklostezka. Starý ořešák na kraji lesa připomíná, že i zde lidé pěstovali ovoce. Na cestě po hřebeni můžeme směrem k jihu dojít k je vzdálenější budově katastru někdejšího Zálesí. To je bývalá stanice finanční stráže v Černém koutě, na konci známého Račího údolí. I toto místo bývalo součástí Zálesí – malebné a trošku zapomenuté vesničky v Rychlebských horách, kam rozhodně stojí za to se vydat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
