Zavítejte do Chudoby, stojí to za to!
V dnešní rozhlasové pohlednici Od Pradědu na Hanou si vás dovolím potěšit, věřte – nevěřte Chudobou. Nejedná se ale o nemístnou legraci z mé strany na téma hospodářské krize, nýbrž o skutečnou pozvánku do malebné vesničky na rozhraní Čech a Moravy ležící při hlavní silnici vedoucí ze Štítů do Lanškrouna.
Chudobu, tedy opravdu míněno ve smyslu obce, najdeme na náhorní plošině hřebene Orlických hor, který se táhne v oblouku na jih od Bukové Hory až k Lázku a z nějž vystupují rozsochy spadající pak prudce do údolí Moravské Sázavy.
Já osobně jsem se sem poprvé dostal z čisté zvědavosti. Při cestě Sázavským údolím jsem se rozhodl vystoupat po žluté turistické značce lesem na onen kopec a počkat tady někde na autobus do Štítů. Autobusu jsem se tehdy nedočkal, a tak jsem se rozhodl prozkoumat malebnou krajinu kolem Chudoby. Rozsáhlé louky, pole a směrem do údolí pak les. Po kopečcích okolo jsou rozprostřeny statky, které dokreslují tu pravou malebnost zdejší krajiny. Na lukách se navíc pasou krávy a voní různé bylinky...
Co je však na Chudobě nejúžasnější, to jsou výhledy. K jihu spatříme Lázek, na severovýchodě pak masív Bukové hory a Suchého vrchu. Když se podíváme na jihozápad, otevírá se před námi panorama kopečků a kopců Českomoravské vysočiny, která se táhne až někam za obzor. Sem a tam je vidět stožár vysílače; jinde zase věž rozhledny, no a v poslední době i vrtule četných elektráren.
Samotná Chudoba je typickou ukázkou zdejších horských obcí. Nemá nic z pospolitosti Hané – každý dům je přesně v takové vzdálenosti od svého souseda, aby měl v dosahu vše, co někdejší zemědělec potřeboval – louky a pole, o kus dál i les. Vesnice vnikla jako osada nedalekých Dolních Heřmanic. Ty jsou poprvé zmiňovány v roce 1304. Až na krátké výjimky patřila obec vždy k Lanškrounskému panství.
Přiznám se, že jsem marně hledal nějakou první zmínku o této vsi. Vlastně první informací je skutečnost, že v roce 1850 byla samota Chudoba připojena k Dolním Heřmanicím. Na mapách z poloviny 18. století jsou v místě dnešní Chudoby při zemské cestě namalovány nějaké stavby. Je možné, že osada vznikla právě jako zázemí této cesty – byť ani o tom, nemáme zprávy. Poloha na zemské stezce ale nemusela být vždy výhodná.
Tak jako obchodníci tudy stejně často procházela i vojska a zejména za třicetileté války bylo okolí Heřmanic mnohokrát pleněno. Koneckonců, dokladem této těžké doby jsou nedaleké Švédské šance – zbytky opevnění nedaleko dnešní silnice směrem do Lanškrouna. Jedná se pravděpodobně o pozůstatek švédského opevněného tábora z let 1639-1643, kdy Švédové obléhali Lanškroun.
Vraťme se ale do dob mírových. Od roku 1850 byla tedy Chudoba součástí Dolních Heřmanic. Do kostela a do školy se docházelo do Heřmanic Horních; teprve ve třicátých letech začali chodit do své mateřské obce. V roce 1921 měla Chudoba 20 stálých obyvatel. Byli to Češi, a Chudoba tak patřila k onomu Českému mostu, který spojoval české vesnice pod Orlickými horami s česky mluvícími obcemi severozápadní Moravy.
Po II. světové válce se počet obyvatel Chudoby snižoval a část objektů začala sloužit k rekreaci. Od roku 1971 byla obec i s Dolními Heřmanicemi součástí Horních Heřmanic a tam patří dodnes.
Do vesničky Chudoba jste se spolu snámi vydali ve středu 20. srpna.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
