Živou sovu, káně, kavku i rozkvetlou přírodu lužního lesa najdeme v přerovském muzeu
Zpěv ptáků nás přivítal, když jsme vstoupili do budovy Ornisu. Její šéf Josef Chytil nesl tři pytlíky, podobné těm, ve kterých mají děti školní přezůvky. Právě z těch sáčků se linul ptačí zpěv. Pan vedoucí je zrovna přinášel od jezírka v lužním lese, kde zdejší ornitologové ptáky loví do sítí.
Doktor Chytil sáhl do pytlíku a vytáhl mrňavého opeřence bílé, šedobéžové i černé barvy s poměrně dlouhým ocasem. Právě podle něj dostal jméno mlynařík dlouhoocasý.
V dalším sáčku se skrývala červenka obecná s výraznou oranžovou náprsenkou a ve třetím byl budníček menší. Ornitolog prvním dvěma zkontroloval kroužky, které jim minule umístil na nohou, ozdobil tímto identifikačním náramkem i třetího, a všichni tři pak vylétli z okna zpátky do přírody.
Ornis je ojedinělým přírodovědným oddělením Muzea Komenského v Přerově
Je zaměřeno především na opeřence. Jeho název je zkratkou sousloví ornitologická stanice. Sídlí v Bezručově ulici, na místě, kde už ve 30. letech dvacátého století stála budova Moravské ornitologické stanice. Zabývají se tu nejen zmíněnými průzkumy a odbornou činností, ale hlavně popularizací oboru, výstavami, výukovými programy, exkurzemi, přednáškami, sbírkovou činností a podobně.
Ve voliérách vedle budovy žijí poštolky, káňata, sovy, kavka a další ptáci
Většina z nich je trvale hendikepovaná, a tak se tu o ně starají a ukazují návštěvníkům. Ti, kteří se vyléčí a jsou schopni života ve volné přírodě, se do ní vracejí. Kromě živých ptáků najdeme v interiéru stovky vycpaných.
Člověk žasne hned při vstupu do expozice představující ptáky v České republice, když spatří pelikána, tereje bílého a orlosupa. Jsou to ptáci, kteří se na našem území vyskytují jen výjimečně. Ale pozoruhodné jsou i exempláře ptáků rozličných velikostí, barev, stavby těla, kteří tu s námi běžně žijí, ale které normálně nevídáme.
„Máme tu vystaveno asi 1050 ptáků, druhů je zde okolo 370 (v České republice máme zjištěno okolo čtyř set druhů). Výstava má ukázat třeba i jedince, u nichž mají samec a samice rozdílné zbarvení, někteří ptáci jsou zase jinak zbarveni v létě a v zimě“, prozradil náš průvodce.
Vedle stálé expozice najdeme výstavu Táhni,... ale vrať se!. Tady jsme si prohlédli včelojeda lesního, který vybírá vosy z podzemních hnízd. Tento pták má v rozpětí křídel asi metr a půl. Ve vitríně jsme viděli vyhynulého holuba stěhovavého. Zjistili jsme, že holubi se dokážou orientovat i se zakrytýma očima a že směr letu špačků je podmíněný geneticky. Výstavu, která byla otevřena tento měsíc, můžete navštívit až do konce října.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
