ČESKO ZEMĚ NEZNÁMÁ

Mgr. Filip ČernýFoto: čro čb

- takto jsme pojmenovali výpravy reportérů Českého rozhlasu ze všech regionálních studií za tím, co paměti hodno.
V neděli 7. 3. 2010 si povíme příběh milevského kláštera

Česká kotlina se jeví jako přehledný kousek země. Nemáme hluboké neproniknutelné lesy, dosud neobjevené krásy ani památky, které pozřel prales a které čekají na své odkrytí. Přesto i u nás existují tajemná místa, na kterých se může návštěvníkovi tajit dech. Jen mají takový domácký, středoevropský rozměr a nepoučený turista je snadno přejde bez většího povšimnutí

Jednou z lokalit, která doslova dýchá dějinami a kde lze proti proudu času spatřit letmý záblesk dob dávno zapomenutých, je milevský klášter. Patří řádu premonstrátů, založen byl v roce 1184 a je to nejstarší klášter v jižních Čechách. V jeho středu stojí impozantní románská bazilika, obkroužená barokními a gotickými budovami. Během více jak osmi set leté historie zažil klášter spoustu vzmachů i pádů. Jeho první opat Jarloch spolu s dalšími mnichy napsal kroniku, která mapuje osudy českého státu na přelomu 12. a 13. století, v klášteře se nacházela rozsáhlá knihovna, ale také byl komplex v dějinách třikrát premonstráty opuštěn: V době husitských válek, během reformace a po komunistickém převratu. 

Posledních dvacet let probíhá v milevském klášteře archeologický průzkum. Na starosti ho má Pavel Břicháček ze Západočeského muzea v Plzni a jak říká, dosavadní nálezy přinesly víc otázek než odpovědí. Jednak se zjistilo, že historie místa je mnohem starší, než jsou dějiny kláštera. Před románskou bazilikou stál na jejím místě malý románský kostelík a ještě před ním dřevěná kruhová svatyně vybudovaná v 8. století. Kolem byli pohřbeni zřejmě významní lidé - podle stop kovových čelenek či mečů na jejich ostatcích. Kdo to byli, jakou roli hrálo Milevsko na úsvitu našich dějin? - to zatím nevíme. Ve středověku v klášteře existovala velká manufaktura na výrobu kachlů. Našel se bezpočet jejich střepů či výrobních zmetků. Na mnohých z nich jsou vyobrazeni sloni či velbloudi a přitom stejné vzory odjinud z Evropy neznáme. Autoři kachlů museli tato zvířata znát, jak se ovšem dostali do Milevska? - i o tom můžeme jen spekulovat.