Amerika byl můj sen, říká zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu Vít Pohanka

Vít Pohanka byl jednou z vůdčích tváří Sametové revoluce na Univerzitě Palackého v Olomouci. Vystudoval na filozofické fakultě češtinu a angličtinu. Na začátku devadesátých let krátce podnikal, překládal a tlumočil. Dva roky byl v České televizi. Pracoval v UNESCO v Paříži a v České redakci BBC.

Jako zpravodaj Českého rozhlasu strávil pět let v Americe. „Správně to měly být jen čtyři roky, pak se střídáme, ale v USA se připravovaly volby a mě požádali, jestli bych je ještě neudělal. Rád jsem souhlasil,“ říká Vít Pohanka. A přiznává, že se do USA určitě vrátí.

Do Polska nastoupil před dvěma lety po Petru Vavrouškovi, se kterým v případě potřeby probírá určitá témata, dostává od něj tipy: „Je to normální, taky jsem po svém odjezdu z USA začal sledovat Lenku Kabrhelovou, která mě tam vystřídala.“

Na otázku, jestli napíše stejně jako jeho předchůdce nějakou knihu o svém působení v zahraničí, po delším rozmýšlení odpoví, že ne. I když téma legálních a nelegálních zbraní, které zpracovával pro rozhlas, by si knižní podobu určitě zasloužilo.

O adrenalinu mluví Vít Pohanka především ve spojitosti s Irákem. V roce 20004 ho tam společně s Petrem Klímou a Michalem Kubalem unesli iráčtí ozbrojenci. Propustili je po šesti dnech. Horké chvilky zažil i v září 2014 na Ukrajině, kde ho zadrželi proruští povstalci a hodiny ho vyslýchali.

Těší ho, že si mohl během své kariéry povídat s celou řadou osobností. Velice rád vzpomíná na setkání s režisérem Milošem Formanem: „Bylo to krátce poté, co zemřel Václav Havel. Bavil se při vyprávění o tom, jak se mladý Vašek ve škole učil jezdit na kole. Dříve na něm neseděl. A jak jezdil pořád dokola, protože neuměl zabrzdit.“