Baristka Kristýna Smudová nemíchá drinky, ale připravuje kávu

Mnohdy jde člověk „po čuchu“. Káva nádherně voní, když je navíc kavárna spojená s pražírnou, tak je to přímo slast. Kristýna Smudová svou práci miluje. Pamatuju ještě dobu, kdy jako studentka plánovala kariéru vychovatelky.

Uměla to s dětmi, jezdila s nimi na tábory, pečlivě se připravovala na zkoušky na pedagogické fakultě. K tomu si na popud své maminky přibrala brigádu v kavárně a pražírně a absolvovala první kurz přípravy kávy. O tom pravém povolání pro ni bylo rozhodnuto.

Chodím k ní na kávu ráda. Je to „na stojáka“. Dostanete svůj šálek, postavíte se k pultu anebo k velkému oknu a zapojíte se do debaty. Povídají si tady všichni se všemi. Kdybych měla talent, dělala bych si poznámky a vydávala krátké povídky.

Přijde muž v montérkách, má chuť na kapučíno, ale trochu se bojí dát si ho, protože slyšel, že Italové, největší znalci kávy, ho prý pijí jen dopoledne. Ostych stranou, když máte chuť, tak si ho dejte. Přicházejí mladí manželé, kteří si objednají silné espresso, se slastným výrazem ho během chvilky vypijí, chytí se za ruce a odcházejí. Spokojení, odměnění. Pán s nákupní taškou už dopil, ale protože se zapovídal a má čas, dá si ještě jedno. Debata o dobrých olomouckých pekárnách ho zajímá.

„Jsme generace, která má spoustu možností, jen se nebát. Mám štěstí, že mě rodina vždycky ve všem podpořila, i když jsem udělala rozhodnutí, které se jí nelíbilo. Třeba když jsem odešla z první vysoké školy, kde jsem věděla, že to prostě není ono,“ říká Kristýna.

Stojí za skvělým sociálním projektem Naše cafe, kavárny, která zaměstnává lidi po léčbě závislostí. Uspořádala první Olomoucký den kávy, který měl velký úspěch. Dodává kávu do mnoha podniků nejen v Olomouckém kraji. A cestuje, zkouší, pozoruje, ochutnává - bez toho to totiž nejde.