Bohdalka mi dělala naschvály, ale já jsem jí to vracel, směje se Eduard Hrubeš
Tatínek mu už v mládí poradil, ať se živí raději hubou, že na pořádnou práci prý nebude. Chvilku si myslel, že by mohl jít studovat operní režii, měli doma plnou skříň operních výtahů i s poznámkami. Nakonec ale Eduarda Hrubeše naprosto uchvátila televize.
V Brně, kde žil, nebyl problém sledovat rakouské programy. „Fascinovala mě práce moderátorů a konferenciérů,“ vzpomíná. Německy uměl výborně, rok po válce strávil nějaký čas ve Švýcarsku, kam jako podvyživené dítko vycestoval s Mezinárodním červeným křížem.
Na pražské FAMU nakonec vystudoval kameru a filmovou režii. Ve druhé polovině šedesátých let začal uvádět v Československé televizi pořad Poštovní schránka. Jeho partnerkou byla Saskie Burešová.
„To byla taková neřízená střela. Ale velmi rychle a pokorně se učila, a taky si nechala narůst tu svou nádhernou hřívu, kterou má dodnes.“
Na parťáky si vůbec nemůže stěžovat, užil si s nimi spoustu legrace. Třeba taková Jiřina Bohdalová mu těsně před vstupem třeba pošeptala do ucha: „A stejně to neřekneš,“ čímž ho vykolejila, a záběr se musel opakovat.
Eduard Hrubeš jí ale nezůstal nic dlužný, podobné kousky rád vracel. A režisér Zdeněk Podskalský, se kterým pracovali, měl naštěstí trpělivost.
Do podvědomí diváků se dostal hlavně jako průvodce populárního Tak neváhej, a toč!. Pořad vznikal v Klimkovicích a pak v Ostravě. Město na severu Ostravy mu vůbec přálo, spolupracoval tu i s Marií Rottrovou na Dostaveníčku pod věží, ke kterému psal scénáře.
Eduard Hrubeš si sice užívá zaslouženého důchodu, dobrou pracovní nabídku ale nikdy neodmítne. „Klidně by jich mohlo být víc,“ říká.
V Olomouci nedávno provázel písničkovým podvečerem To jsou naše melodie, který pořádal Český rozhlas Olomouc. Setkal se tak se „starými“ známými Josefem Zímou, Pavlínou Filipovskou, Karlem štědrým, Richardem Adamem a Marthou a Tenou Elefteriadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
