Celodenní ochutnávání čokolády vyžaduje léčbu masem, říká cukrářka Martina Brandová

Přesto, že ji blízcí zrazovali, opustila před pár lety jistotu stabilního zaměstnání a vrhla se na podnikání. Začala ručně vyrábět pralinky. Se zapálením, novými nápady, trendy. Nejprve v Praze, kde se narodila, dnes v cukrářské dílně lipenského domku po prarodičích. Sklepní prostory proměnila v takové malé čokoládové království. Občas nestíhá, ale svého rozhodnutí ani na minutu nezalitovala.

„Když se o někom řekne, že si splnil svůj sen, zní to jako fáze, klišé. Ale u mě to tak bylo, doopravdy,“ říká Martina Brandová. Rodačka z Prahy v hlavním městě studovala, začala pracovat. Nejprve jako tlumočnice, později jako správkyně objektu jedné zahraniční firmy.

„Občas jsem si připadala jako děvče pro všechno. Lidé si za mnou chodili hlavně stěžovat. Pořád jsem musela něco řešit. Když praskla voda, byla jsem instalatér, na telefonu prakticky čtyřiadvacet hodin denně. A tak přišel čas, kdy jsem se cítila unavená, vyhořelá. Už se mi nechtělo nic řešit, začala jsem hledat něco, co mi bude dělat radost,“ dodává Martina.

Jak se plní sny

Sympatická cukrářka tíhne od mala k ezoterice, vykládá karty. „Věřím v něco mezi nebem a zemí. Tak když přišel sen, že vyrábím, a i dnes to vidím jasně, čokoládové pralinky na mramorové desce, brala jsem to jako znamení. I proto, že se opakoval stále dokola. Tak jsem si od kamarádky nechala nejprve vyložit karty. Vyšlo jí, že mě čeká nová práce a že mám jít do toho. Tak jsem šla. Rodiče moc nadšení nebyli, vymlouvali mi to, ale nakonec mě podrželi. Stejně jako pár kamarádů. A já jsem za to vděčná,“ vzpomíná cukrářka.

Martina Brandová

„Nejhorší bylo hledání, odkud a jak začít. Nebylo se kde učit. Kurzů bylo málo. A tak pomohl YouTube, později technoložka od výrobce čokolády. Ty začátky, to bylo ve stylu pokus - omyl. Na koleně v pražském bytě, všude samá čokoláda,“ dodává.

Jediné, o co Martina Brandová neměla nouzi, byli ochutnávači. „Jo, těch se hlásila miliarda. Nejvíce to odnášel můj tehdejší přítel. Ujídal tak dlouho až se nevešel do kostýmu, který potřeboval ve své práci,“ dodává s úsměvem.

Přišel čas výrobnu zlegalizovat, přesunout do jiných prostor. Martina Brandová začala podnikat v Praze, dnes funguje v domě na okraji Lipníku nad Bečvou. Ve městě, kde žili prarodiče, kde se narodila její maminka. V místě kde ráda jezdívala na prázdniny a měla spoustu kamarádů.

„Právě v Lipníku jsem asi i něco podědila. Myslím na babičku, vyhlášenou cukrářku. Ač samouk, pekla dorty pro lidi z širokého okolí. Pomáhala jsem, dodneška mám její knihu receptů. Je mi inspirací, rodinným klenotem,“ dodává.

Novoty, experimenty, chutě

Dnes se dá říci, že vyhlášenou cukrářkou je i Martina. Umí na dvě stě druhů pralinek, peče výborné makronky, dorty. K ruce má jedinou pomocnici. A zakázek plno, stejně jako VIP zákazníků.

Pralinky Martiny Brandové

„Konkurence je obrovská. Když se chcete prosadit, musíte se odlišit. Takže pořád něco vymýšlím. Třeba v létě frčí okurkové pralinky, teď na jaře jsem trhala fialky a šeřík, v létě si děláme vlastní náplně z ovoce. Trháme je ručně, samy. Pracujeme s kvalitními surovinami, i alkohol v pralinkách je pravý. Řidič u mě může sníst maximálně čtyři kousky. Jinak nadýchá, to mám změřené,“ dodává se smíchem.“

Všechny novinky je potřeba ochutnat. Za dopoledne prý je už tak přeslazená, že sahá po steaku, salátu. „No a o vánocích, kdy máme nejvíce práce, dojde i na taková zvěrstva jako uherák nebo škvarky. To se léčíme masem, čokoládu nemůžeme ani vidět. Ale určitě už u ní zůstaneme,“ dodává cukrářka.

autor: zem
Spustit audio