Dítě musí mít radost z objevování, říká učitel a muzikant Honza Přeslička

O aktuálním hudebně-historickém počinu folkové Epy de Mye velmi pravděpodobně ještě leccos uslyšíme. Po letech příprav, promýšlení, psaní a cizelování kapela konečně vydává očekávané album se symbolickým názvem Kotlina.

Kytarista Jan Přeslička a jeho kolegové Mirek a Lucka Vlasákovi na něm nabízejí silné, ale ne patetické písně – příběhy inspirované několika velkými osudy a historickými událostmi novodobých českých a československých dějin.

Můžu se dojmout? Ale ano.

„Sedíme u nás na gauči, Míra mi poprvé hraje na kytaru svoji skladbu Milada z projektu Kotlina. Do očí se tlačí slzy, špatně se dýchá,“ vyznává se sama zpěvačka Lucie na bookletu Kotliny pod textem písně Milada (1950).

Není divu, příběh doktorky Milady Horákové a jejího naprosto nepochopitelného konce v rámci nesmyslně účelového vykonstruovaného procesu je silný a dojemný jak sám o sobě, tak i v hudebním zpracování Epy de Mye.

Od C.K. polních jatek až po současnost

Kotlina původně měla sahat až k samým počátkům naší historie, ten záběr se ale ukázal být moc širokým. Začíná se tedy rokem 1914 a příběhem mladých chlapců odvedených do války.

Epy de Mye|foto: Jana Deutschová

Následují léta třicátá a čtyřicátá, léta opět válečná. Skladba Milada nese vročení 1950. Píseň Pochodeň s rokem 1969 v závorce pak nabízí příběh muže, který „ve jménu života hoří“, příběh studenta Jana Palacha.

Album ale přináší i píseň Emigrantské sny (1984) a na závěr ještě komentář, doušku, ediční poznámku kapely Epy de Mye s názvem Kdo jsme my (2015).

Jak obstát před systémem?

Ještě na skok do školství… Existují dnes naštěstí školy, ve kterých žáci, učitelé a ideálně i rodiče a zřizovatelé ve spolupráci cítí neustávající potřebu pracovat na sobě, pracovat na efektivním vzdělávání.

Učení dvěma pedagogy ve třídě naráz, neustálé vedení žáků ke kritickému myšlení a opravdovému přemýšlení a zodpovědnosti vůbec, samovzdělávání, veledůležitý moment objevování nového učiva samotnými žáky (přijdu si na to sám – trvá to, ale vyplatí se to mnohonásobně).

Honza Přeslička|foto: Aleš Spurný

A konečně také stále vyhledávanější principy vyučování (nejen) matematiky podle vzácného metodika Profesora Milana Hejného.

To všechno má své výsledky. To všechno se dětem neskonale vyplatí do celého jejich života. Ano, chce to čas a trpělivost. Látka (nějak) naservírovaná kantorem a pasivní přístup ze strany žáků tolik netrvá a „nebolí“. Ale kdo říká, že snazší pasivní cesta je cestou správnější?

„Zaujatý učitel, žák ani rodič s našimi náročnými, ale aktivizujícími metodami většinou potíže nemívá. To, s čím potíž bývá, je systém – administrativa, plány, výkazy. Souhlasím ale s Profesorem Hejným: Dál a dál mě totiž motivuje jeho zásadní myšlenka, že důležité je to pozitivní, co se odehrává v našich žácích,“ podotýká opravdový pan učitel Honza Přeslička.