Do politiky už nikdy, dušuje se mistryně světa Šárka Kašpárková

Se sportem začínala v Havířově, na který nedá dopustit. „Lidé si o městě myslí různé věci, ale je tam krásně. Byli jsme basketbalová rodina, takže když rodiče přihlásili starší setru, vybrečela jsem si účast pod bezednými koši i já,“ usmívá se Šárka.

Brzy ale přešla na sportovní školu do Brna a zběhla k atletice. „První úspěchy jsem měla jako výškařka. V roce 1988 jsem se kvalifikovala na závody do Kanady a to tedy byl šok. Dodnes na to vzpomínám, ráda bych se tam ještě někdy podívala,“ přiznává Kašpárková.

Přes pokles formy i kvůli oblíbeným dortíkům se dokázala mezi elitu vrátit a jela na olympiádu do Barcelony. „Bylo to úžasné. Tehdy tam ještě nebylo tolik lidí, dokonale jsem si město prošla. I další byly pěkné, ale první olympiáda je prostě nejlepší,“ říká atletka.

Přestože její rekord 195 cm by byl ve výšce parádní i dnes, přešla na trojskok. „Měla jsem ideální věk, tehdy šlo o novou disciplínu a mně se v ní dařilo. Olympijský bronz byl nádherný, ale hymna při zisku mistryně světa byla nejvíc,“ ví Šárka.

A politika? „Tehdy to vypadalo se sportem v Brně prachbídně, kromě pár vyvolených vše skomíralo. Myslela jsem si, že bych mohla pomoct, to jsem ale netušila, co mě čeká,“ vzpomíná s hořkostí na svou krátkou kariéru v politice.

Dnes chce pracovat s dětmi a vést je ke sportu, atletice. K trojskoku ale ne. „Na tuhle disciplínu musí děvčata dospět, dělat ji v nízkém věku je nesmysl,“ říká atletka, k jejímž výkonům dnes její pokračovatelky jen toužebně vzhlížejí.