Dobrý fyzioterapeut pozná, co člověka bolí, už když ho vidí ve dveřích
Věří, že každý člověk má už před narozením předurčeno, čím se stane. „I když cesta k cíli nemusí být zrovna přímá. Taková byla i ta moje,“ říká lipenská rodačka, fyzioterapeutka Lucie Gaugl. Mladá žena, která se před pár lety dostala do týmu profesionálních rakouských cyklistů.
Procestovala celý svět a podívala se i na olympiádu v Londýně. A taky si mezi nimi našla svého muže. „Určitě v mém životě sehrála velkou roli i náhoda,“ dodává s úsměvem. Skromně při tom opomíná fakt, že je ve své profesi úspěšná. Dnes žije s manželem v malém městě v rakouském Štýrsku, kde provozuje vlastní praxi.
Rodné město, cesta k profesi
Dětství prožila v Lipníku nad Bečvou. Tam Lucie Gaugl chodila do školy, do hudebky, začala s basketem. „Taky jsem si splnila svůj první sen, stát se učitelkou v mateřské škole. Vystudovala jsem, nastoupila do místní soukromé školky,“ vzpomíná.
„Práce to byla hezká, ale ne na celý život. Děti přišly ve třech letech, v šesti odcházely, celý cyklus se opakoval pořád dokola, ale nepřicházely nové nápady. A to mě nenaplňovalo,“ vysvětluje Lucie. Díky basketu a sportu se začala zajímat o to, jak vyléčit úrazy, napravit bolavé tělo.
„Svoji roli určitě sehrál i fakt, že tehdejší přítel byl fyzioterapeut. Následoval masérský kurz, později jsem zjistila, že lidé chtějí víc a začala jsem obor studovat a taky poptávat dobrovolníky, na kterých jsem se mohla učit,“ dodává s úsměvem.
„Odskákala to rodina. A asi to ve chvílích, kdy se hledáte, nemuselo být vždy příjemné.“ Tehdy Lucie Gaugl, tehdy ještě Kašpárková, začala svoji kariéru fyzioterapeutky nejprve v sauně, pak na rehabilitaci.
Každý začátek je těžký
„Samozřejmě na začátku jsem si neuměla představit, jak vydržím masírovat celý den. Jestli mě nebudou bolet ruce, prsty. Ale začíná se pozvolna, dá se to natrénovat, zvyknete si,“ říká Lucie.
Výhodou bylo, že se mohla dívat pod prsty svému příteli, učit se od něj, ptát. Začala s masážemi. „Myslím si, že dobrý fyzioterapeut cítí, kde má klient problém, najde ho hmatem, objeví při pohledu na držení těla, při pozorování jak se třeba svléká. Pak ještě napoví, když si povídáme o tom, co dělá, jak pracuje, jaký je jeho soukromý život. A taky je to o tom, osahat si hodně lidí.“
Podle Lucie musí dobrý fyzioterapeut umět lidem naslouchat, být tak trochu i psycholog.
Když se stane, co se má stát
„Já říkám, že náhody neexistují. Co se stane, má se stát,“ říká Lucie Gaugl. Jejím koníčkem byla jízda na horském kole a díky tomu se poznala s partou cyklistů z okolí. Mezi nimi byl i mechanik pracující u rakouského týmu.
„Seznámili jsme se, věděl, co dělám. Po pár měsících mi zavolal, jestli bych s nimi nejela na závody do Francie. Jako fyzioterapeut, masér. Jenže podmínkou byl řidičák. A ten já neměla. Francie se nekonala, za to mě to nakoplo udělat si autoškolu.“ Brzy přišla další nabídka a Lucie Gaugl absolvovala svůj první závod. „Srandovní na tom je, že se pořádal v mém současném bydlišti. To jsem si ale uvědomila až pár let po té,“ dodává s úsměvem.
Následovaly další závody, Lucie si získávala důvěru. Jako cizinka i žena, těch totiž mezi fyzioterapeuty v týmech mnoho nepůsobilo. Brzy přišla nabídka na trvalou spolupráci s profesionálními silničáři z Rakouska, se kterými procestovala celý svět. Kromě fyzioterapie a masáží se třeba taky starala o jejich stravu, pitný režim, zázemí a logistiku. Začínala pracovat brzy ráno a končila často mezi posledními.
„A jak se týmu dařilo posouvat do vyšších kategorií, zažívala jsem s rakouským národním týmem atmosféru stále větších závodů a potkávala nejznámější světové cyklisty. Vrcholem pak byla účast s rakouskou reprezentací na olympiádě v Londýně. Po mistrovství světa je to nejvíc,“ dodává Lucie.
Život v Rakousku a vlastní praxe
Lucie Gaugl dnes provozuje vlastní praxi. Otevřela si ji v malém rakouském městě ve Štýrsku, kam se před pár lety provdala. „Za cyklistu,“ směje se. „Vždycky jsem si vedle sebe představovala urostlého chlapa, a to cyklisté nebývají. No a teď mám jednoho doma.“
Začínala od nuly, klienty získávala postupně. Dnes patří k zavedeným a vyhledávaným fyzioterapeutům. Pořád ji lákají nové výzvy, stále se učí.
„Třeba zkouším léčbu pijavicí lékařskou. Mám dost klientů od ortopedů, kteří mají v těle různé záněty. A právě na ty pijavice zabírají,“ dodává.
Kromě práce miluje volné cestování, poznávání cizích zemí, život obyčejných lidí i kulinářské speciality.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
