Hudbu chci dostat do jeskyní a děti do přírody

Zdeněk Vilímek je speciální pedagog, který pracuje hlavně s autisty, hudebník, lektor, výrobce etnických hudebních nástrojů. Je zakladatelem projektu Cave Beat - hudba do jeskyní a Kořeny života, které do jeskyní a přírody lákají především děti ze školních tříd.

Žena si o mně myslí, že jsem blázen

Tabulkový plat sociálních pracovníků opravdu není vysoký. I přesto se Zdeněk Vilímek rozhodl začít vytvářet z vlastních zdrojů projekty pro děti, které budou v budoucnu fungovat, aniž by musel využívat peníze z městských, krajských, státních evropských či jiných dotací.

Zdeněk Vilímek a sluneční buben|foto: Petra Ševců

S přáteli před lety založil občanské sdružení, aby byli takovým malým světlem ve tmě a mohli dělat něco, co má smysl a nereptat jen na systém. Začali vytvářet pro děti zážitkové programy Kořeny života pro školy, kde zvou děti do jeskyní a do přírody a děti se tam učí všemi smysly, ne jen biflováním ve škole. Školám totiž Zdeněk říká „králíkárny“!

Jak takový vyučovací program v přírodě vypadá?

Děti přijedou na domluvené místo, jsou pro ně připraveny tři stanoviště v jeskyni, tři stanoviště venku a děti si je všechna procházejí a přenáší se do dávných časů naší země, nahlíží do života zvířat i rostlin a také se učí lidským hodnotám a například spolupráci v týmu.

Kamarád a kolega Zdeňka Vilímka, Jirka Šafář, který je zoolog, odborník na jeskyně a život v nich, vzpomněl na jednu příhodu se skupinou dětí, které nazval „manažerský potěr“. Do jeskyní přijely z Ostravy ze soukromé školy děti mezinárodních manažerů, kteří u nás působí a jejich děti zde studují.

Bylo zajímavé, že v tomto kolektivu bylo velmi problematické děti přivést k tomu, aby začaly spolupracovat, třeba si podat ruce a pomoci si tak aby mohly stát na dlouhém kmeni padlého stromu. Děti tomu nerozuměly, každé dítě si jelo tak zvaně na své triko, velmi individualisticky.

Zdeněk Vilímek a Jiří Šafář z Agentury ochrany přírody a krajiny|foto: Petra Ševců

Dalším projektem jsou jednodenní didgeriddoo festivaly v jeskyních, které podporují ranou péči a kojenecké ústavy; konkrétně tady v Olomouci tento projekt podporuje osm dětí.

A jak se Zdeněk dostal ke hře na didgeridoo?

Vzpomíná na výpravu z brněnského Anthroposu, která v roce 1968 přivezla z Austrálie nahrávky původních aboridginských skladeb a ty je uchvátily. Začali pátrat po nástroji, který vydává tak zajímavé tóny, skamarádili se s didgeridoo a později začal Zdeněk etnické nástroje také vyrábět. Jedním z nich je také něco, co vypadá jako placatý papiňák, vydává to neuvěřitelně harmonické a uklidňující zvuky a jmenuje se to sandran, neboli sluneční buben.

Jak zní hra na sluneční buben? A jak se i vy můžete zúčastnit projektu Cave Beat a slyšet hudbu a netradiční nástroje v našich jeskyních? Poslechněte si Větrník Českého rozhlasu Olomouc.