Je čas, abych se popasoval s prvním celovečerákem, říká režisér Jonáš Vacek

Učí na škole, finišuje s přípravami dalšího ročníku festivalu studentských filmů Pod nebesy, který v létě spolupořádá v rodném Lipníku nad Bečvou. „Nápadů mám plnou hlavu, jen toho času kdyby bylo trochu víc,“ dodává mladý muž, manžel a otec dvou malých dcer.

„K řemeslu mě nasměroval otec. Speciální pedagog a nadšený amatérský fotograf. Rodiče mám skvělé. To oni mi dali volnost a podporu,“ říká Jonáš Vacek.

Jonáš Vacek s rodinou|foto: archiv Jonáše Vacka

S otcem absolvoval první kurzy fotografování, trávil s ním hodiny v temné komoře. Obdivoval jeho nadšení stále něco objevovat. „Vážím si toho o to víc, že jsem vyrostl v rodině s pěti sourozenci,“ dodává. „U focení jsem dával přednost lidem. Třeba architektura, ta se moc nemění, ale lidská tvář, člověk to je něco jiného.“

Klikatá cesta k vysněné profesi

Po základní škole se Jonáš Vacek přihlásil na hranické gymnázium. „Po roce jsem ale přestoupil na střední pedagogickou školu v Přerově. To kvantum učení jsem vůbec nezvládal, tak jsem hledal obor, kde nebyla matematika, ale více humanitních oborů. Ale brzy mi bylo jasné, že učitelem se stát nechci. I když studovat mezi samýma holkama bylo docela fajn. Moje zájmy, představy o dalším směřování logicky vyústily v konečné rozhodnutí. Zvítězila filmová režie a scénáristka, absolvoval jsem na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně,“ shrnuje.

Absolventský film, natáčení na známých místech

„Natáčením absolventského filmu přineslo skloubení všech věcí, které jsem měl rád. Točil jsem s kolegy jednu z pověstí z hradu Helfštýna, místa kde jsem trávil hodně času už od mala“, vysvětluje Jonáš Vacek.

Z filmu Janek a Anežka|foto: archiv Jonáše Vacka

Příběh o mladé dívce, která se pro lásku dokázala obětovat, mladého studenta zaujal: „Říkal jsem si, takovou partnerku bych taky jednou chtěl mít. Z výsledku Janka a Anežky, tak se drama jmenuje, jsem měl dobrý pocit, dost lidí mi psalo, film se líbil. Koneckonců otázka hrdinství a boj dobra se zlem v různých podobách patří dodnes k mým oblíbeným tématům.“

Praxe, festival pod Nebesy

Po škole s kolegy založili produkční společnost. Natáčejí reklamy, dokumentární snímky. „Vždycky byly o konkrétních lidech. Jako seriál o řeholnících,“ dodává Jonáš Vacek. Vůbec poslední snímek měl premiéru v kině jen nedávno. Tematicky se věnuje řádu Dominikánů. Natáčel se i v Olomouci. A herci byli samotní Dominikáni.

„Práce s nimi byla skvělá, vážím si toho, že dokázali hrát sami sebe,“ říká mladý režisér. Teď už se Jonáš Vacek pomalu soustředí na přípravy dalšího ročníku festivalu studentských film Pod nebesy. Už po páté se bude odehrávat na počátku léta v prostorách Meditační zahrady.

„I letos v porotě zasedne některá se známých osobností. Kdo to po Josefu Poláčkovi, Andrei Kerestešové nebo režisérech Romanu Vávrovi a Janu Chramostovi letos bude, to neprozradím. Přijedte na konci červa, do Lipníku“, dodává Jonáš Vacek s úsměvem.