Jistím se důsledně, říká mladý sportovní lezec Jakub Konečný

V druhé polovině loňské sezóny to Jakubovi slušně cinkalo jak na úrovni celorepublikové, tak na úrovni evropské. Dokonce nádherně zabodoval i na světovém šampionátu. Sedmnáctiletému sportovnímu lezci z Lipníka nad Bečvou se výrazně daří nejen v juniorské kategorii, ale i mezi zkušenými dospělými. A to se k sportovnímu lezení i horolezectví dostal úplnou náhodou teprve před čtyřmi lety.

Z houslisty lezcem

Narodil se ve znamení Blíženců koncem jara 1999. Celý život žije a do škol chodí v Lipníku nad Bečvou. Má straší sestru a mladšího bratra. Do horolezeckého kroužku, který při Středisku volného času v Lipníku nad Bečvou vede Zorka Hradilová, dochází čtyři roky.

„Dosoukali mě tam rodiče, byl to jejich nápad,“ vzpomíná Jakub, který byl jako malý kluk dobrý v soutěžích ve šplhu a lezl rád po stromech. Ale jinak ho k lezení předtím nikdo z rodiny ani z okolí nevedl, neinspiroval. Přesto se Jakub „chytl drápkem“ od prvního kontaktu s lezeckou stěnou. Možná i proto, že nezbytnou sílu a obratnost v prstech si mimoděk vytrénoval už při hře na housle, které se věnoval od mala.

Mozoly z lásky

„Lezení je vlastně taková vášeň, od prvních lezeckých kroků se bez toho nedokážu obejít,“ vyznává se mladý sportovec.

Sportovní lezení na umělých stěnách má tři základní odvětví: bouldering (silové lezení bez jištění na krátkou vzdálenost, něco jako parkur na stěně, padá se do matrací), lezení na obtížnost (vytrvalostní lezení na vyšší stěny s jisticím lanem) a lezení na rychlost (cesta stěnou je daná, jde o rychlost).

Jakub Konečný

Jakub se soustředí na první dvě disciplíny, největších úspěchů dosahuje v lezení na obtížnost. A dlaně má samý mozol. „Občas se ty mozoly roztrhnou, občas teče krev, někdy to i dost bolí. Ale dá se to nějak zatejpovat a lézt dál,“ přiznává Jakub, který si už bez lezení svůj život vůbec nedokáže představit.

„Můj lezecký vzor je Adam Ondra. Brňák, super lezec. Občas ho i vůbec nechápu. Jak on to dělá…,“ s obdivem vrtí hlavou Jakub. Adamův loňský vynikající světový rekord v Yosemitech na nejtěžší velké stěně na světě komentuje s velkým respektem a úctou.

Zkusí to Jakub taky někdy? „Na to je ještě čas. Ale tak – proč ne? Pro zpestření,“ usmívá se talentovaný lezec.

Sám sobě koučem

Jakub už si trénink dávkuje sám. Nejvíc trénuje v zimě, kdy nejsou závody a nedá se jezdit na skály. Chodí lézt čtyřikrát až pětkrát týdně na umělé lezecké (boulderové) stěně v Lipníku nad Bečvou. Dvoufázově – jednou po škole, jednou večer. Do přírody si doma chodí zalézt do Týna nad Bečvou na helfštýnské plotny a do lomu Gabrielka.

„Je to moje domovská oblast, kde jsem i začínal. Mám to tam rád, je to tam hezký,“ vyznává se Jakub. Jak se zlepší počasí, začne prý i běhat. Kvůli regeneraci, lépe se pak leze. S psychikou při závodech problém nemá, je pohodář.

Jakub Konečný

Čtvrtý nejlepší na světě!

Druhou polovinu loňského roku měl Jakub doslova zahuštěnou velkými závody. Mistrovství Evropy juniorů v Rakousku – první místo. Mistrovství světa dospělých Paříž – 21. místo (tam to Adam Ondra vyhrál), Mistrovství ČR dospělých v Praze na Zličíně ve velkém obchodním centru – 1. místo (tam Adam Ondra nebyl). Vrcholem sezóny bylo Mistrovství světa juniorů v Číně, kde Jakub vybojoval nádherné 4. místo. K cinknutí moc nechybělo.

„Čína se mi teda hodně líbila,“ vzpomíná Jakub. V kvalifikaci byl sice unavený horkem i časovým posunem, ale semifinálovou cestu vylezl a do finále postoupil z děleného prvního místa. Finále ho zklamalo, nezvládl ho tak, jak by si představoval. Přesto je to nádherný úspěch a Jakub si ho moc váží.

Kamarádství na laně

Jakub při lezení neriskuje, jistí se, dbá důsledně o bezpečnost. Přesto nebývá nouze o vypjaté situace. Na svém prvním evropském poháru v Rakousku v roce 2014 si zlomil ruku. „Druhou kvalifikaci jsem lezl až moc dlouho. Už mi docházel čas, vynechal jsem dvě postupová jištění a pak jsem musel skočit dolů. Spadl jsem a hodně se potloukl o stěnu,“ vzpomíná Jakub na své pochybení.

Jakub Konečný

Pozitiva sportovního lezení však jednoznačně převažují, proto Jakub svůj sport tak miluje. Díky lezectví také potkal své kamarády Jakuba Skočdopole a Martina Chytila, kteří také dosahují vynikajících výsledků. Podle slov vedoucí lipenského horolezeckého oddílu Zorky Hradilové jsou tihle tři kluci nejlepšími lezci v osmnáctileté historii oddílu.

„Hodně spolu jezdíme na skály i na závody, vzájemně se motivujeme, lezeme spolu, trénujeme. To je na tom nejvíc super,“ usmívá se Jakub, který má jistě díky svému velkému talentu i nevídané píli a sympatické skromnosti většinu sportovních úspěchů ještě před sebou.A kdo ví – třeba i ten olympijský se za tři roky dostaví.

autor: Blanka Prudilová
Spustit audio