Kdo se bojí, ten nic nedokáže. Toho se držím a rvu se jako lvice, říká basketbalistka Michaela Matušková

13. září 2017

Z Lipníka nad Bečvou odešla Michaela Matušková do Hradce Králové za lepšími podmínkami. Ve svém rodném městě je známá nejen jako hráčka basketbalového oddílu Lipenské lišky, ale také hudebnice, zpěvačka, tanečnice a členka dětského folklórního souboru Maleníček. „Občas mi to chybí, tak si zpívám doma,“ přiznává Michaela s úsměvem. Ale basketbal vyhrál na celé čáře.

„Už když mi byl rok, tak jsem k Vánocům dostala basketbalový koš i s balónem,“ vzpomíná Míša. Oba rodiče, Markéta a Viktor Matuškovi, byli hráči basketbalu a později trenéři Lipenských lišek. Děda Jaromír Kohoutek působil jako trenér v neslavnější éře lipenského mládežnického basketbalu a následně jako rozhodčí. Basketbal má zkrátka v rodině.

Michaela začala trénovat, když jí bylo sedm let. „Ze začátku jsem rozhodně nepatřila k nejšikovnějším. Naši říkají, že jsem měla nohy do X, běhala jsem pomalu. Prý si tenkrát říkali, jestli jsem vůbec jejich,“ směje se Michaela při vzpomínce na svoje začátky. Tvrdý trénink a odhodlání ale přinesly své ovoce. V letech 2009 až 2011 se Michaela stala pokaždé nejlepší střelkyní žákovské ligy. Dokonce ve své věkové kategorii držela rekord v nastřílených bodech na jeden zápas: 63 s Krnovem.

Přesun do Hradce Králové v patnácti letech vůbec nebyl jednoduchý. Stýskalo se jí po rodině a pro spoluhráčky v dresu Sokola Hradec Králové byla zpočátku nechtěnou konkurencí. Musela si zvykat i na jiné trenérské vedení. Díky své píli a houževnatosti zvládla Michaela jak studijní povinnosti, tak přechod do dorosteneckého družstva a poté nástup do reprezentace České republiky U16.

Michaela Matušková na mistrovství světa dívek do 17 let, 2014|foto: soukromý archiv Michaely Matuškové

Jsem pravou rukou trenérky

Na mistrovství Evropy 2013 skončily druhé, prohrály jen se Španělskem. O rok později na mistrovství světa skončily čtvrté a obrečely to. Ale: „Přece jenom, kdo může říct, že je čtvrtý na světě? Málokdo!“ Tak hodnotí zpětně Michaela jeden z největších reprezentačních úspěchů. Nejraději vzpomíná na Evropskou olympiádu mládeže v Utrechtu 2013, odkud přivezla zlatou medaili.

Před třemi lety Michaela z dorostenecké ligy přerostla do ženské ligy. Hraje za Sokol ZVU Strojírny Hradec Králové. „Mým úkolem je řídit hru, určuju, jaké akce se budou hrát a podobně. Většinou jsem pravá ruka trenérky, takže se s ní domlouvám, co se bude hrát,“ vysvětluje Míša svou současnou herní úlohu se zdravou dávkou sebevědomí. „Můj taťka říkává, že kdo se bojí, ten nikdy nic nedokáže. Toho já se držím. A rvu se jako lvice,“ uzavírá Michaela Matušková.

autor: Blanka Prudilová