Když se řekne Sabina

Sabina Laurinová - Foto: Petra Ševců

Sabina LaurinováFoto: Petra Ševců

Opravdová touha a vnitřní potřeba hrát pro své publikum. Pobavit ho, nechat ho unášet se do sféry snů anebo do dávných časů, přemýšlet, bát se anebo potěšit. O to usilují herci a herečky. Někteří to berou jako práci. U Sabiny Laurinové je to přirozená vnitřně zakódovaná potřeba.

Když se člověku poštěstí strávit s Laurinovou třeba část dne, zjistí, že právě ona tedy rozhodně není ze skupiny těch umělců, kteří své hraní, svá představení a své publikum berou je jako „džob“, neřkuli „kšeft“.  

Jistě, profesionalita je jí vlastní; nakonec musí být – Sabina hraje vlastně od dětství. Ale lásku k divadlu a k lidem nehraje, nepředstírá. I druhý den po představení mluví o divadle i obecentsvu s láskou, vděkem, nadšením.  

Začátky pod Krakonošovým dohledem 

Sabina Laurinová v Českém rozhlase Olomouc - Foto: Petra Ševců

Sabina Laurinová v Českém rozhlase OlomoucFoto: Petra Ševců

„Kdysi v dětství jsme jezdili na hory, do takové malebné horské chaty v Krkonoších. Její jméno, Panorama, bylo příznačné – ten výhled mohl klidně konkurovat panoromatu Krkonošských pohádek,“ ráda se Sabina vrací ve vzpomínkách a pokračuje: „No a právě tam někde si vybavuju svá první dětská amatérská divadelní představení. Já byla autorkou, režisérkou i herečkou zároveň. Diváky jsem si sama sezvala a byli to dva, tři lidé z personálu chaty. Dodnes jim děkuju za trpělivost.“ 

Školení od Hurvínka 

Kromě průběžné, odmala probíhající školy ze strany otce, režiséra a pedagoga Františka Laurina i „jeho herců“; kromě školy umělecké lidové následované pak i hereckou konzervatoří, mohou v životě mladé umělkyně sehrát úlohu i drobné životní epizody. 

„Jako třeba tenkrát, když mi taťka domluvil, že se po představení v divadle Spejbla a Hurvínka můžu podívat i do zákulisí. Tam jsem ovšem už v tom svém útlém věku taky prodělala jisté vystřízlivění. Úplně zaskočená jsem za kulisami spatřila dalších několik totožných loutek Hurvínků, Mániček, Žeryků – prostě náhradníků pro případ indispozice těch hlavních dřevěných herců. Třeba když prý Hurvínkovi upadne ručička,“ usmívá se dnes Sabina Laurinová. 

Nenatočený Škvorecký a domácí melír 

Martin Dejdar a Sabina Laurinová - Foto:  Česká televize

Martin Dejdar a Sabina LaurinováFoto:  Česká televize

Když se řekne 'Sabina', asi se nám hned vybaví sympatická dáma s dlouhými vlasy charakteristické barvy. A taky ty oči. Ty nádherné, nebezpečně podmanivé oči. Věděli jste ale, že její vlastní odstín vlasů je odstín poněkud tmavší? 

„To je od dob jednoho nerealizovaného natáčení Příběhu inženýra lidských duší podle Josefa Škvoreckého. Plánoval ho režisér Jiří Menzel a už dokonce došlo k přípravám: legendární maskérka Jiřinka Pahlerová mi u ní doma zesvětlovala můj přirozený odstín vlasů, dělala mi domácí melír,“ říká Sabina. 

„K natáčení sice tenkrát už paradoxně nedošlo, ale já už u tohoto světlejšího odstínu prostě zůstala. A vlastně toho obecně na sobě nerada moc měním. Někdo může říct, že jsem v tom příliš konzervativní, ale ať. Priority v životě totiž spatřuju trochu jinde než v přehnaném šlechtění a změnách zevnějšku,“ vysvětluje herečka neměnná právě ve svém přirozeném a nesmírně příjemném půvabu. 

Autor:  Bořek Volný
Pořad: Větrník - Host ve studiu  |  Stanice: Olomouc
Čas vysílání: pondělí-úterý, čtvrtek-pátek 11:04  |  Délka pořadu: 56 minut  
 

Nové články v rubrice

Olomoucký kraj
  Srážky: sněžení, Červenohorské sedlo
  Od 18.11.2017 14:25 do 16:30; na silnici 150 v obci Vícov okres Prostějov; nehoda; 2 havarovaná vozidla; probíhá vyšetřování nehody; 2 x OA bez zranění. Na místě PČR.
  Od 18.11.2017 14:20 do 15:25; D35 - 295km na trase Olomouc - Lipník nad Bečvou; vozidlo v protisměru; jede ve směru na Ostravu v protisměru

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace