Lovit z řeky utonulé, na to si nikdy nezvyknu, říká Jaromír Capil

Současný správce jezu v Hranicích pracuje u Povodí Moravy už třicet let. Na Bečvě zažil ničivé povodně i ledové kry. Jak Jaromír Capil říká, opakovaně poznal sílu řeky.

Vyrostl ve vesničce Uhřínov na Hranicku uprostřed lesů a polí, kde získal vztah k přírodě. Do rodné obce se vrací dodnes věnovat se malému hospodářství. Ačkoliv se vyučil strojním zámečníkem, u řemesla dlouho nezůstal. „Chtěl jsem pracovat venku, na vzduchu. A taková nabídka přišla od Povodí Moravy, tak jsem tu práci vzal,“ vzpomíná Capil.

Tehdy, ještě za totality, jezdil pásovým strojem, čistil koryta řek a upravoval břehy. Staral se o Bečvu od Rožnova až po soutok s Moravou a také o sever kraje, Šumpersko či Štíty. „Všechna místa byla krásná, ale Valachy, ty byly nejkrásnější,“ říká Jaromír Capil s úsměvem.

Správcem jezu se stal v roce 1989

„Když přišel rok 1989, přinesl hodně změn. Já jsem třeba dostal místo správce jezu v Hranicích. Předchůdce odešel do důchodu. No a tak jsem tady na hrázi do dnes,“ dodává Capil. Kromě toho, že u řeky pracuje, pár set metrů od hráze bydlí ve služebním domě.

Jaromír Capil denně kontroluje strojovnu

V přízemí má kancelář a v patře byt. K jezu jezdí několikrát denně na kole nebo si udělá procházku se psem. „Musím překontrolovat strojovny, zjistit, jestli všechno funguje jak má. Všechno se musí zapsat, zaevidovat. Ale pracovní dobu mám jako každý jiný. Až na výjimky,“ popisuje Capil náplň své práce.

Nejkritičtější situaci zažil správce při povodních v roce 1997. Ulice, na které stojí domek, byla zaplavená a rodinu museli evakuovat.

„Nechal jsem tam přivázanou loďku se senem. Kdyby ji někdo potřeboval. Když jsem se pak dostal zpátky, zjistil jsem, že posloužila. Soused na ní převezl do bezpečí králíky,“ vypráví Capil a dodává, že další povodně už byly mírnější.

Někdy musí na řece zasáhnout hasiči

„Složky integrovaného záchranného systému už byly sehrané, fungovalo spojení, mobily. A po povodních se všechno dá spravit, vrátit do pořádku. A řeka plyne dál. Ale nikdy už nevrátíte lidský život. To vnímám ve chvíli, kdy z vody tahám mrtvá těla. Ať jde o nehody, utonutí, nebo dobrovolnou volbu. To už nic nevrátíte, nenapravíte. Zažil jsem to asi šestkrát, ale asi nikdy si nezvyknu“, dodává Jaromír Capil.

autor: zem
Spustit audio