Ne, kyčle mě opravdu nebolí, směje se sportovní chodec Rostislav Kovář

Za celou svou dlouhou kariéru se setkal jen s jedním člověkem, kterého zlobily klouby. „A mohla za to s největší pravděpodobností genetika, ne sport,“ říká.

Jemu samotnému se zranění vyhýbala. Přestože nachodil tisíce kilometrů a po závodech jezdí i ve svých pětašedesáti, cítí se výborně. V minulém roce byl třeba v Austrálii na Mistrovství světa veteránů na dráze, kde se sjelo na čtyři tisíce závodníků ze dvaadevadesáti zemí.

V mládí Rostislava Kováře trenéři moc nedoporučovali, aby chodci v rámci tréninku běhali. Dnes je naprosto běžné, že se obě disciplíny kombinují. „Naběhám za měsíc zhruba dvě stě, dvě stě padesát kilometrů,“ počítá.

Oběhový systém těla daleko více zatěžuje běh, vytrvalost se podle něj tak získává rychleji. „Ještě před třemi lety jsem v pohodě uběhl maraton, olomoucký půlmaraton si dávám běžně,“ dodává zapálený sportovec.

Rostislav Kovář na Mistrovství světa v Perthu

Základem sportovní chůze jsou dvě pravidla. Zaprvé nepřetržitý kontakt se zemí, nikdy se nesmí objevit fáze letu, protože pak už chodec běží. Musí to být ale postřehnutelné lidským okem. A zadruhé - noha od okamžiku, kdy se pata dotkne země, musí být napnutá v koleně do okamžiku, kdy je noha kolmo k zemi.

Rozhodčí jsou velmi zkušení, prohřešky postřehnou. Většinou jsou to totiž bývalí závodníci. Rozhodčího dělá i Rostislav Kovář. „Jsou případy, kdy závodníka diskvalifikují až poté, co projde cílem. Ale vyloučený může být, až jakmile dají tři různí rozhodčí návrh na jeho vyloučení. Rozhoduje pak tzv. vrchník chůze,“ vysvětluje.

Po městě dokáže sportovní chodec jít normálně, ovšem je to většinou v momentech, kdy někoho doprovází a přizpůsobuje se. Jinak samozřejmě chodí rychle. „Mně to ani nepřijde, neuvědomím si to. Tělo je prostě navyklé rychlejšímu pohybu,“ říká.

Rostislav Kovář na Mistrovství světa v Perthu

Rostislav Kovář tak v pohodě dobíhá tramvaje a autobusy, případně když mu spoj ujede, nasadí rychlejší chůzi a je za chvíli doma.

Všichni v dnešní době běhají, nikomu se nechce moc chodit, což Rostislava Kováře mrzí. „Občas chodím trénovat se šikovnou holčinou tady v Atletickém klubu v Olomouci. Většinu času ale věnuju práci rozhodčího,“ říká. Těší se na Světové veteránské hry, které se konají v dubnu na Novém Zélandu. „Je to vlastně olympiáda dříve narozených. Rozhodl jsem se, chci se jí zúčastnit,“ uzavírá.

autor: voj
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.