Nepřipadám si jako hrdinka, říká nestárnoucí Kamila Moučková
Stále má obrovský šarm a jiskru života v očích. Byla moderátorskou hvězdou před rokem 1968, kvůli jasnému postoji proti vstupu okupačních vojsk se ji snažili komunisté zničit. Kamilu Moučkovou ale nikdy nezlomili.
Když před čtyřmi lety obdržela Cenu Arnošta Lustiga, profesor Jan Pirk její výběr zdůvodnil těmito slovy: „Její morální kvality se v plné míře prokázaly při Pražském jaru 1968. Všichni dobře víme, jakým perzekucím byla pak díky své návazné protirežimní činnosti vystavena. Přes veškerý nátlak však nikdy od svých názorů neustoupila.“
V dubnu 2017 Kamila Moučková oslavila 89. narozeniny. S Richardem Pachmanem si v pořadu Větrník povídala o svém životě, o dětství v Polné, o dospívání v náročné historické době, o oblíbených místech v Praze, o své oblíbené hudbě a literatuře, o stárnutí, o křivdách, o své rodině, i o tom, co ji v životě těší.
„Osmdesáti devět je vysoké číslo, ale mám se dobře,“ říká Kamila Moučková. „Za nejšťastnější období života považuji dobu, kdy jsem měla malé děti a velmi hezké manželství. Vzpomínám na období mezi lety 1962 až 1968, kdy jsem žila naplno jako zpravodajská hlasatelka v televizi a měla jsem krásný vztah s Jiřím Zahajským. To bylo asi nejpozitivnější období mého života. Naopak hrozná bylo doba, kdy jsem dostala ,padáka' po vysílání 21. 8. 1968, dvacet jedna let jsem nesměla ani mýt schody, ani uklízet, to bylo zlé. Měla jsem stavy zoufalství, kdy jsem nemohla nic dělat. Nakonec jsem deset let lepila igelitové pytlíky doma. Zničila jsem si na tom ruce...“
Kamila Moučková rovněž vzpomíná i na to, jak se jí do ruky dostala poprvé krásná báseň ze 16. století Modlitba ve stáří a jak došlo k jejímu natočení v rámci projektu Samota není osamění.
„Doslala jsem jedenáct nebo dvanáct vyznamenání. Nejvíc si z nich vážím Řádu svaté Anežky. Vůbec se ale nepovažuji za hrdinku...“
Na otázku, jestli se sama považuje za šťastného člověka jednoznačně Kamila Moučková odpovídá: „Ano! Myslím si, že jsem spokojený člověk, křivd se mi moc v životě nedostalo, samozřejmě kromě vyhazovu na 21 let, ale jsem vděčná životu za to, co mi dal. A to tak, že velice! Když se za sebe ohlédnu, tak tam mám čisto. Toto považuji za úžasnou věc.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
